Zvláštní úkaz ve sladu

Vážený přítel náš, pan František Řehák, sládek v Ovčárech, zasílá nám následující zajímavou zprávu:
Tyto dny pozoroval jsem zajímavý úkaz, jaký se mi dosud ještě nikdy nepřihodil a který si též vysvětliti nedovedu.
Přišel jsem totiž za soumraku na sladovou půdu, která jest jen několika malými okénky osvětlena, tak že bylo tu tudíž již dosti tma. 
Z odkličovacího stroje padal právě čerstvě či­štěný, ještě teplý slad na hromadu. Sáhnuv do něho, pozoroval jsem při dotknutí se rukou hro­mady slabé zablesknutí i domníval jsem se, že pochází to snad od prstenu, od něhož odraziti se mohl paprsek světla, z okénka naň dopad­nuvší, sáhnul jsem proto do sladu na jiných místech a pozoroval jsem při každém přiblížení ruky k hromadě totéž světélkování. Zkusil jsem to druhou rukou, na níž prstenů nemám, leč i tu při dotknutí sladu sršely z každého prstu jako by elektrické jiskřičky. Pocitu nepozoroval jsem v ruce žádného. Při sáhnutí do hromady sladu vychladlého, staršího, nepozoroval jsem ničeho.
    Bylo by snad možno, že by třením se zrn sla­dových o sebe vyvinula se elektřina? Jiného vysvětlení nevím. 
Pokud se týče práce z letošních surovin, bylo v listech těchto již pověděno, chci tedy zmíniti se pouze o nápadné okolnosti, že jak­mile jsem počal zde svařovat nový slad, rázem objevila se v zralém pivu krásná krupice a lesk, lepší jak při sladu starém, kvasnice však jsou méně pevné, jak na kádi tak pod vodou.

1. Žádáme přátele listu našeho, kteří podobný úkaz (který není sice nic nového a k němuž v některém z příštích čísel se vrátíme) pozorovali, aby neobtěžovali sobě podati nám o něm bližších zpráv.
Redakce

Kvas, ročník XIX, číslo 2, 1891