Pivovar „U Bucků”, Praha II

Pivovar u Bucků
Průčelí pivovaru U Bucků roku 1920

Až do roku 1920 stával Na Poříčí dům čp. 1046 (starší čp. bylo 1031), spojený s pivovarem, který byl v Praze jedním z nejstarších. Roku 1380 vlastnil dům ten sladovník Ondřej Kasaný, po něm soukeník Jílek, pak Franěk ze Želenec. Později říkali tomuto domu „Syktorský pivovar ” podle rodiny Syktorů (Marty a Václava). Hynek Bořek z Dohalic prodal tento nákladnický dům s pivovarem roku 1599 Davidu Matěji Žitavskému z Dromsdorfu, a ten roku 1605 lékaři Dr. Adamovi Huberovi z Rýznpachu. Po něm dostal se do rukou Daniela Pichelbergera z Pichelbergu, který roku 1611 prodal pivovar Vojtěchu Koutskému z Jenštejna. Jeho manželka Kateřina, která byla emigrantkou, a její matka Anna, vdova po Dr. Huberovi, prodaly nákladnický dům ,,někdy Syktorských”, potom „Huberovských”, roku 1628 za 2.100 zlatých Jiřímu Donátovi. Vdova tohoto, Anna, odkázala dům řeholi Voršilek a ta prodala jej za 1350 zlatých roku 1679 Františku Liebmannovi. Roku 1782 tento nákladnický dům náležel Františkovi Hanušovi a roku 1837 Kateřině Kropové. V druhé polovině XIX století byl pivovar rozšířen, postaven nový velký hvozd 

Hvozd U Bucků
Hvozd pivovaru U Bucků v Praze a okolní budovy roku 1920

a zřízena větší pivovarská zahrada. Pivovar patřil tehdy Adolfu Buňatovi . V letech kolem 1895 majiteli pivovaru se stali dědicové Adolfa Buňaty a sládkem byl Antonín Crha. Pivovar byl zařízen na var 50 hl. V roce 1896/97 se navařilo zde 9550 hl piva. V roce 1901/2 byl pivovar pronajat sládku Josefu Brožovi a uvařeno 5500 hl. Nájemce, sládek Brož , však brzy zemřel a nájem pivovaru přešel do rukou jeho dědiců. Výroba tehdy činila 5250 hl. V roce 1903/4 novým nájemcem pivovaru se stal sládek Bohumil Hustoles a uvařeno 5400 hl piva. V roce 1905/6 vyrobeno 7150 hl, v roce 1906/7 6950 hl. V roce 1909/10 majitelé, dědici Adolfa Buňaty, pronajali od 1910 pivovar Josefu V. Novákovi, pozdějšímu majiteli pivovaru ve Vršovicích. Dílovedoucí byl Antonín Crha. V roce 1910/11 bylo od 1. XI . 1910 vyrobeno 4600 hl piva. V následujícím pivovarském roce zvýšila se výroba na 8750 hl a v roce 1912/13, ve kterém se uvařilo 9100 hl, zněla firma pivovaru „Staročeský parostrojní pivovar Josef V. Novák”. V pivovaře „U Bucků” se časem vařilo i pro jiné pivovary. V r. 1914 až 1919 se zde vařilo pro pivovar ,,U Bachorů” v Žitné ul. Mladina zde uvařená byla ve voznicích dopravována do pivovaru ,,U Bachorů”, kde zakvášena a dále zpracována. V těchto letech „U Bucků” se výroba piva pohybovala přibližně kolem 9000 hl, a to až do roku 1916. V tomto roce majitelem pivovaru byli Buňatová, Jírová a dědici. Nájemcem a sládkem se stal T. Vršínský. Za válečných let činil kontingent pivovaru, vypočítaný na základě průměru předválečné výroby 90.010 hl. V roce 1920 byla výroba zastavena a téhož roku pivovar byl prodán. Celý objekt pivovaru byl v témže roce zbořen, aby ustoupil moderní bankovní budově.
Pivovar „U Bucků” byl rázovitým staropražským pivovarem, na který starší Pražané rádi vzpomínají a ve kterém v pivovarské šalandě přečasto se ozývaly pijácké písně a vandrovní řemesla zde prováděla své žerty a veselice. Prů­čelí domu tohoto pivovaru bylo skvěle ozdobeno, jak ze zachovaného obrázku vysvítá. Dnes staří milovnici piva, jdou-li kol míst, kde tento starý pivovar stával, jen povzdychnou: „Škoda ho!”
F. V. Konečný
Pivovarský časopis Gambrinus, ročník 5 (72), číslo 4 z 23. února 1944

Pivovar u Halánků

Na Betlémském náměstí, nazvaném po památné kapli Betlémské, ve které kázal Mistr Jan Hus , stojí ve stínu Náprstkova musea dosud starý pivovar a vinopalna „ U Halánků”. Kaple stávala v místech, kde je dnes dům čp. 255, a stavbu její v letech 1383—1402 umožnil bohatý kramář Kříž, konšel a majitel pivovaru a domu čp. 238 a 239 v Husově třídě. Od jmenovaného domu v Husově třídě se táhl dvůr se sladovnou a sušírnou. Nedaleko kaple, kolem které byl hřbitůvek, stával dům čp. 269, jehož část do ná­městí vybočující bývala zvána ,,dům Sezemovský” po Sezemovi z Hořešovic , komorníku desk zemských za krále Václava IV. Byl tu pivovar se sladovnou.

Pivovar a vinopalna u Halánků
Pivovar u Halánků. Kreslil Aleš Kohout

V roce 1511 držel dům ten sladovník Vít Hatiapatia , jehož jménem byl nazýván více jak sto let. Část nynějšího domu, a to do ulice Náprstkovy, býval dům ,, U červených dvorův”, přikoupený v roce 1644 od Kryštofa Turka z Rosenthalu, bratra známého primátora. V místě, kde stojí dnešní Náprstkovo museum, býval dům čp. 270 „ U žluté boty”, patřící Mikuláši z Landštejna na Borotíně. Roku 1437 vlastnil dům Jan Vrbík, rytíř z Tismic, ujavší se mnichů, vypuzených z Kartouz . Roku 1437 koupil dům mydlář Jakub z Jičína , a ten jej spojil s domem „ U červených zvonův”. Po jeho smrti odkázala jeho vdova Dorot a dům své ženské čeládce. „Sezemovský dům” koupil as v roce 1430 známý Jan Reček z Ledče. Roku 1567 koupil pivovar Krocín Václav z Drahobejle . Za velikého moru byl tu v roce 1585 městský špitál, který však nepostačoval. Proto Krocín přikoupil roku 1590 vedlejší zadní dům od Jana Libořského z Libéhory . Z té doby pochází na nádvoří pivovaru zasazená deska s erbem, na níž jest nápis: Wa. St. Kro. z Dra (Václav starší Krocín z Drahobejle). Podobný erb se nalézá též na Prašné bráně. Roku 1610 koupil dům s pivovarem od Krocínova syna Jan a Pavel Kutnauer ze Sonnenšteina, který měl býti popraven rok u 1621, avšak útěkem zachránil svůj holý život. Tehdy byl dům s pivovarem ještě nazýván „haťapaťovský ” neb též „ U Krocínů”. Roku 1628 přešel do majetku císařského rychtáře na Malé Straně Piliberta Emanuela de Bois. Roku 1640 držel dům Kryštof Turek a v roce 1676 Jan Halánek z Jičína, jehož jméno se udrželo až do dnešních časů. Po něm skoro celé století vlastnila dům rodina Jana Hanuše z Greifentalu , a po této sládek Antonín Langvara (Langguara) . Betlémská kaple byla zrušena v roce 1784.
    Roku 1826 získal dům a pivovar „ U Halánků ” sládek Antonín Pingerhut , vlastním však jménem, jak bylo prokázáno, Náprstek, a to za 27.500 zlatých. Jeho syn Vojtěch (Vojta) Náprstek je osobou v dějinách české kultury historickou. Vojta Náprstek (* 1826, † 1894) navštívil Ameriku, byl zde zprvu dělníkem, pak knihkupcem, pak cestoval po východních a středních státech Unie, pobyl i mezi Indiány v Dakotě a později v jižní Unii. V roce 1857 se vrátil se svolením tehdejší rakouské vlády přes Paříž do Prahy, kde sídlil od roku 1858. V roce 1862, po své návštěvě světové výstavy v Londýně, založil v Praze prů­myslové museum, nyní etnografické (Náprstkovo). Jeho bratr Ferdinand Pravoslav, pseudonymem Ferdinand Tatranský , byl známým podporovatelem literatury a hudby. Choť Vojty, Josefa byla spolupracovnicí v museu a podporovatelem jeho snah. Vojta Náprstek, jehož popel je uložen v urně v museu, odkázal dům ,,U Halánků”, jakož i nový dům pro museum vystavěný, jmenovanému museu.
Toto museum bylo stánkem sbírek, který zprvu měl za účel vzdělávání českého lidu , zejména řemeslníků a malých živnostníků, aby tak názorně seznávali, jak se zpracovávají přírodní hmoty v průmyslu a jakého užitku poskytují živnostem. Později stal se tento stánek etnografickým a kulturně-historickým museem.

    Dosud stojící starobylý dům a pivovar „U Halánků” jest svérázným domem s dvojitou střechou, má řadu nepravidelných místností, pokojíčků, chodeb, uvnitř má pavlač a mnohé připomíná na místnosti pivovarské. Má svou historii. Nejstarší pražští lidé pamatují mnohé, kdy se ještě v pivovaře vařívalo, a vzpomínají hlavně na šlechetnou „paní starou”, „paní maminku” od Halánků. Jednoho dne v říjnu roku 1873 se na Betlémském náměstí tísnily před pivovarem nesčetné davy lidu. Jak je „paní mamince” ? se všichni tá­zali. Veliká dobrodějka těch zástupů, paní Anna Náprstková, se loučila naposledy se svými miláčky. Narodila se v Praze rok u 1788, rodiče její různými nehodami zchudli, a po otcově smrti žila se svou matkou a sourozenci v kruté bídě. Když jí bylo 14 let, svěřil ji její strýc vedení obchodu na Malé Straně, a jejím přičiněním, vlídnosti a úslužností obchod zkvétal den ode dne. V 19 letech se provdala za sklepníka Jana Nováka . Věnem mu přinesla 80 zlatých, které si pracně za 10 let našetřila. Mladí manželé si najali stravovatelství a později pivovar na Malé Straně. Když manžel po 12 letech zemřel, stala se po 4 letech manželkou Antonína Náprstka . S ním zakoupila dům a pivovar „ U Halánků”. I ve svém stáři pracovala a střádala, aby mohla pomoci těm, kteří toho nejvíce potřebovali. Jednou týdně bývalo „ U Halánků” podělování chudých. Bylo rozdáno množství pecnů chleba a nikdo neodešel s prázdnou. Není divu , že celá Praha znala „paní maminku” od Halánků.
Životopis její napsala roku 1892 Žofie Podlípská.
    Pivovar „ U Halánků” byl veden jako takový ve vlastní režii majitelů až do 30. října 1877. Poté byl pronajat i s hostincem Josefu Pelíškovi. Dne 4. listopadu roku 1889 stal se novým nájemcem pivovaru sládek Josef Klička . V roce 1897 byla výroba zastavena a pivovar pronajat Prvnímu pražskému měšťanskému pivovaru v Holešovicích.
V pivovaře „ U Halánků” se nacházela již předtím také vinopalna, která rovněž byla dána později do nájmu. Tak zmlkl na tichém náměstíčku jeden starý svérázný pražský pivovar a v jeho místnostech se nachází dnes velká knihovna a musejní předměty Náprstkova musea.
F. V. Konečný.

Časopis pro pivo, slad a chmel
GAMBRINUS, ročník 5 (72), číslo 2, v Praze dne 26. ledna 1944

Motolský pivovar

MOTOLSKÝ PIVOVAR, Praha XVII, Motoly

Motoly je starodávna, u Prahy blíže Košíř ležící osada, při silnici, vedoucí z Berouna ku Praze. Připomíná se již v listině Plasského kláštera z roku 1146 a uvádí též v listině z roku 1228 mezi statky Svatojiřských jeptišek (klášter sv. Jiři) na Hradě pražském. Tak zůstalo zčásti až do roku 1421, ač jistá část motolské osady byla majetkem kláštera strahovského a jiná patřila ve XIV. století panům z Tetína. Zmíněný řád jeptišek postoupil v roce 1328 své dědiny v Motolech doživotně proboštu u sv. Jiří v Praze. Podle strahovského urbáře z roku 1410 náležela

Motolský pivovar, Praha XVII, Motoly
Motolský pivovar, Praha XVII, Motoly. Kreslil Aleš Kohout

část osady motolské, a to tři dědiny se sedláky a dvorem, řečeným „Košířská niva“, klášteru strahovskému. Již tehdy se v motolské osadě pěstovalo víno.
    Císař Zikmund zapsal Motoly městům pražským, což v roce 1459 bylo obnoveno. Oboje části byly později od duchovních držitelů vyplaceny. Roku 1738 koupil převor konventu, řádu Maltézských rytířů u Matky boží pod Řetězem v Praze III, František Tauffer z Rovin, pocházející ze staré české šlechtické rodiny, ze svých prostředků Motoly pro konvent a určil jeho výtěžky pro převory tohoto konventu. Sám jich užíval až do své smrti 25. března 1745. V roce 1747 náležela osada Motoly s příslušenstvím již právně řádu Maltézských rytířů. Cena statku tehdy činila 46.000 zlatých. V pozemkové knize (Praha) je ve vložce č. 952 — Motoly kat. č. 8 zapsáno: „Na základě instrumentální knihy 474 E 10 zapsaného majestátního dopisu, Wien, ze dne 11. května 1754, instrumentální knihy 736 H 12 zapsané žádosti detto v Praze ze dne 10. září 1754 a instrumentální knihy 949 D 2 zapsaného apelačního dekretu, detto Praha ze dne 26. března 1810 N. E. 1897, vloženo vlastnické právo pro Maltézský rytířský řád (Ordensconvent)“.
    Dalšími uživateli výnosu motolského maltézského panství a pivovaru byli: František Dominik Špinka z Helfenthalu, převor, uživatel Motola od 17. V. 1745 do 25. II. 1761; Jan Bernard, převor, od 2. VII. 1763 do 16. VII. 1769; Jan Nepomuk Mayer, převor, od 28. X. 1769 do 21. X. 1807; František Serafín Wilhelm, převor, od 18. XI. 1807 do 5. VII. 1822; František Xaver Stockloew, převor, od 2. IX 1822 do 17. IV. 1858; Jan Nepomuk Klaudis, koadjutor Stockleowův, od 17. IV. 1858 do 2. III. 1859; Jan Jareš, převor, od 12. III. 1859 do 26. XI. 1888; Ferdinand Warter, převor, od 27. XI. 1888 do 14. XII. 1903; Josef H a m r š m i d, převor, od 15. XII. 1903 do roku 1919. Sommer uvádí ve svém díle „Rakonitzer Kreis“ z roku 1845, na stránce 214, že Motoly sestávaly ze dvorce s panským domem, z pivovaru, zařízeného na 30 sudů 2½ vědra piva, z vinopalny, z hostince, kovárny a mlýna.

Město Praha, sledujíc po prvé světové válce myšlenku podporování stavebního ruchu a provedeni rozsáhlých regulací, navázalo jednáni s řádem Maltézských rytířů, jehož představený sídlil tehdy ve Wienu, o koupi motolského statku, jednání skončilo podpisem tržní smlouvy. Trhovou smlouvou ze dne 23. února 1922 koupen statek Motoly, zapsaný ve vložce č. 952 zemských desek, obcí hlavního města Prahy v celkové výměře 331 ha 67a a 46 m², za obapolně ujednanou trhovou cenu 3,300.000 bývalých československých korun. Kupující obec převzala práva a povinnosti, jež vzešly podepsanému konventu ze smlouvy nájemní, dané dne 31. prosince 1907 a 1. března 1909, kterou byl pivovar čp. 8 v Motole pronajat panu Josefu Richterovi s tou změnou, že týž bude platiti počínaje rokem 1922 po dobu zbývající nájemné ve výši 6000 K. Pokud se jednalo o živý a mrtvý inventář, byly rozhodnými smlouvy uzavřené s nájemcem pivovaru v Motole.

   V které době byl v Motolech seřízen pivovar, nepodařilo se v dostupných tou dobou archivech zjistiti. Se vší pravděpodobností se pivo v

Richtrův 13° černý ležák
Richtrův 13° černý ležák
vařený dle bavorského způsobu.
Původní plnění pivovaru

motolském pivovaře vařilo pro potřeby statku, snad i majitelů, již drahné časy. Řád pronajímal pivovar různým sládkům, v roce 1898 nájemcem pivovaru byl sládek Š u b r t. Asi v roce 1901 najal pivovar sládek Vojtěch Richter, pivovar byl za něho seřízen na var 60 hl. V uvedeném roce až do roku 1906/7 se pohybovala výroba mezi 5-6000 hl, později výroba se zvyšovala a v letech 1909 až 1912, kdy novým nájemcem se stal sládek Josef Richter, činila výroba as 9600 hl. V letech 1911—1915 se vařilo 9 až 11.000 hl. Ve válečných letech 1917/18 činil kontingent tohoto pivovaru 126.976 hl. V posledních letech první světové války výroba silně poklesla.
Chvalně znám byl výrobek pivovaru „13° Richtrův ležák”.

    Půldruhého roku poté, kdy se majitelkou panství a pivovaru stala obec pražská, byla výroba piva v motolském pivovaře zastavena. Stalo se tak v září r. 1923. V pivovaře zřízen byl pak sklad piva.

Fr. Vik. Konečný

Časopis pro pivo, slad a chmel
GAMBRINUS, ročník 5 (72), v Praze dne 12. ledna 1944