Postup klíčení ječmene na hromadě

osazení hromady

Hromada po vymočení se jmenuje mokrá hromada. Podle teploty vymáčené hromady a stupně domočení se klade na humno buď do normální 15—40 cm vysoké ploché hromady, nebo, je-li teplota příliš nízká nebo zrno málo domočené, položí se do t. zv. housky, t. j. do formy podoby hromady štěrku při silnici. Mokrá hromada položená plošně má být všude stejně vysoká, rovným povrchem, šikmé obvodní stěny mají být rovné. Úpravě bočních stěn říká se osazení. Podlaha kolem hromady se čistě ume­te, aby tam nebyla žádná zrnka. Zkušený slaďák hromadu položí, že je jako stůl a táhnutím vidrovačky kolem stran ji zručně osadí tak, že kolem hoření hrany se vytvoří zvýšený val se žlábkem podél povrchu celé hromady.

Pro vedení hromady není bez významu, jak vysoko jsme ji po­ložili. Z theorie víme, že k zahájení klíčícího procesu je nutné dodat zárodku vzdušný kyslík.

Položíme-li mokrou hromadu silněji, t. j. je-li hromada vyšší, má vzduch jen omezený přístup k zrnům uvnitř hromady. Voda se bude odpařovat především s povrchu hromady, kdežto uvnitř bude množství vody v zrnech ještě stoupat, ježto se část vody s po­vrchu vsákne do zrn uvnitř hromady. Hromada se na humně ještě domočí. A protože se voda bude jen zvolna odpařovat, teplota v hromadě poněkud stoupne.

Volíme-li výšku mokré hromady nižší, čili položime-li hromadu tenčeji, nastane zjev opačný: voda se bude rychleji odpařovat, nevsákne se dovnitř, zrna se nedomočí, vzduch má snadnější pří­stup k zrnům v hromadě a následkem energičtějšího odpařování vody teplota hromady klesne.

Záměrně tedy volíme vyšší hromadu, byl-li ječmen ať zúmyslně či omylem méně domočen, nebo je-li humno studené, neb vysýchavé či větrné (průvan).

Přehnaně vysoká hromada může způsobit přemočení zrn, jako zase nadměrně nízká hromada se příliš rychlým odpařováním vody tak silně ochladí, že velmi nesnadno klíčí.

Mokrou hromadu necháme nějaký čas v klidů a pak přistoupíme k vlasnímu vedení hromady, k řízení klíčení, na kterém závisí jakost vyráběného sladu.

Vedení klíčení je v podstatě regulace vláhy, vzdušného kyslíku a tepla během růstu, tedy oněch tří faktorů, které podmiňují prů­běh klíčícího procesu.

Universálním prostředkem k regulaci všech tří faktorů je odborné přehazování, předělávání hromad, kterému říkáme vidrování. Vidrování vyžaduje velkou zručnost, má-li být odborně provedeno, a delší praxi. Vidruje se dřevěnou lopatou – vidrovačkou (bukovou),­ která musí být pro správnou práci odborně přizpůsobena. Musí být rovná, t.j. list souměrně postaven k násadě, list má být široký asi 25 cm, dlouhý 32 cm, ne příliš ve dřevě silný a dole rovně seříznutý, aby lopata brala čistě od podlahy. Násada se řídí velikostí a výškou vidráka.
Při vydrování nejde jen o pouhé přehození hromady, ale také o převrstvení a promíchání tak, aby spodní vrstva hromady byla po převidrování vrstvou vrchní a původní vrstva přišla vidrouváním dospodu. Je to nutné proto, ježto zrna ve svrchní vrstvě mají jiné podmínky klíčení než zrna uvnitř a teprve vidrováním se zajistí stejnoměrnost růstu i rozluštění.
Je mnoho způsobů a odstínů vidrování podle účelu, kterého se má dosáhnout. Vidruje se na dva hody, na tři hody, vidruje se někdy větrně, jindy naopak se jednotlivé vrstvy jen klidně přeloží. Po převidrování se hromada osadí, podlaha kolem hromady se umete a zrna roztroušená na zemi se k hromadě přimetou. Vidrák má pracovat u nohou čistě, musí mít za sebou vždycky čistou uličku.
Strana hromady u oken nebo u dveří, odkud táhne na hromadu studenější vzduch, se musí vždy osadit silněji, aby nezůstávala v těch místech v klíčení pozadu. Při vidrování se hromada podle potřeby současně povolí nebo stáhne, t. j. položí silněji nebo roztáhne tenčeji.

Každé humno mívá místa, která hřejí a na kterých je nutno klást hromadu tenčeji, aby se udržel stejnoměrný růst. Nebo ona místa se dají do středu hromady a zavidrují se. Také okraje hromad jsou-li oschlé, se před vidrováním jak se říká ohodí, t. j. sebere se po celé délce hromady asi na půl lopaty všechno zrno, hodí se na prostředek a teprve pak se vidruje. Tím se oschlá zrna z okolku dostanou po vidrování dospodu. Jestliže v některých místech pokračuje růst příliš rychle, nebo se v nich trvale udržuje vyšší teplota, hromada se protáhne: klíčící ječmen se stáhne s onoho místi na plachtu a přenese se na místa, kde se klíčení opožďuje.

Je-li vidrování správně prováděno, pak je skutečně universál ním prostředkem k vedení klíčení, neboť:

  1. nastane dokonalé promíchání zrna v hromadě a ideální přemístění vrstev a tím i vyrovnání vláhy a teploty,
  2. hromada se přitom provětrá, nasytí kyslíkem a odvede se CO2
  3. hromada se ochladí, vytvořené teplo se odvede a povolením nebo složením hromady se připraví tepelné poměry pro další klíčení,
  4. vidrováním se odpaří vláha, čímž se nejen reguluje množství vody v zrně, ale odpařením se hromada i ochladí.

Vyrábíme-li slad českého (plzeňského) typu, musíme se posta­rat o mírné, stejnoměrné klíčení, o stejnoměrně mírný růst zárodku a tím i o klidnou, mírnou činnost enzymů, zaručující nám sice dobře, ale ne nadměrně rozluštěný slad. Toho docílíme jenom klíčením za nízké teploty a za opatrného přístupu vzduchu ke klíčícímu zrnu. Číli hromadu vedeme studeně, pracujeme na studený pot.

Naopak slady bavorského typu potřebují být co nejhlouběji roz­luštěny a proto vedeme hromady teple, pracujeme na teplý pot.

Při studeném vedení hromad se postaráme o to, aby teplota v hromadě během klíčení nepřestoupila 15—I7° C, kdežto při tep­lém vedení necháme teplotu stoupnout na 20-25° C

Pod slovem pot rozumíme vláhu, která se objeví v hromadě v určitém okamžiku klíčení.

Dýcháním se tvoří v klíčící hromadě vedle CO2 a tepla také vodní pára. Kysličník uhličitý se zčásti v hromadě zadrží, z větší části ale difunduje do okolního vzduchu. Vytvořené teplo se z vrchních vrstev hromady odvede do vzduchu, ve spodních vrst­vách se předá podlaze humna, ve střední vrstvě se však hromadí špatnou vodivostí hromady. Podobně je tomu i s vodní párou: s povrchové vrstvy se vypaří, spodní vrstvy jí předají dlažbě ve střední vrstvě je však zadržována. Oteplením hromady během klíčení se tato voda ze střední vrstvy vypařuje, stoupá jako vodní pára nahoru a bezprostředně pod povrchem se ve studenější horní vrstvě sráží jako rosa čili pot. Odhrneme-li opatrně nejvrchnější vrstvu hromady a vložíme-li ruku dlaní pod povrch, ucítíme na dlani pot, který je chladný nebo teplý podle toho, pracujeme-li na humně studeně nebo teple. Odtud ono odborné rčení pracovat na studený nebo teplý pot.

Tvorbě potu přikládá sladař velký význam a žádá, aby podlaha pod klíčící hromadou byla stále vlhká po celou dobu klíčení a aby se vytvořil pot za určitou dobu po každém vidrování. Vytvoří-li se v hromadě pot, říkáme, že hromada má dílo. Suchá podlaha je známkou, že se v postupu vedení udělala chyba, která se těžko napravuje. Byla-li hromada vidrována dříve než dospěla do díla, říká se, že se hromada vyrazila z potu; totéž může způsobit přílišné povolení hromady, čímž se nadměrně ochladí a rozvíjející se život v zrně se tím zastaví. Nevytvoří-li se pot, vadnou kořínky a střelka neroste. Výhodné je udržovat uličky okolo hromad mírným kro­pením stále vlhké. Voda však nesmí při kropení zatékat pod hro­madu, aby se hromada nepodmočila, ježto v těch místech nastane bujný růst, kořínky srostou a hromada vrabcovatí.
Mokrou hromadu zpravidla předěláváme po 12 hodinách tak často, až veškerá voda na zrnu oschne. Zpravidla po 24—36 hodinách vsákne se veškerá voda do zrna a hromada přejde do stadia suché hromady.
V tomto stadiu se již jeví první známky klíčení: dostaví se pot, teplota stoupá a na tupém konci zrna se objeví jako bílý bod první stopy kořínků. Suchá hromada přejde v pukavku. Ta vyžaduje dostatek vzduchu, nastává silná tvorba potu a objeví se příjemná okurková vůně. Povolováním nebo skládáním hromady udržuje se teplota kolem 14°C a regulujeme tak intensitu klíčení. Vidrujeme asi po 8 hodinách, ale nikdy šablonovitě, vždy až se objeví pot pod povrchem hromady a na podlaze humna, t. j. hromada má dílo. V pukavce musíme včas zasáhnout do postupu klíčení, čímž si zajistíme správně tempo klíčení. Propaseme-li pravý okamžik, nasadí klíčící proces v zrně příliš rychlým tempem (což se projeví náhlým a abnormálně vysokým stoupnutím teploty) a celé vedení hromady se vymkne z rukou. Ke konci stadia pukavky pozorujeme, že se hne i střelka.

Asi koncem třetího nebo začátkem čtvrtého dne po vymočení přechází pukavka do stadia mladíka. To je údobí nejbujnějšího růstu, teplota rychle stoupá a tvoří se bohatá rosa. V mladíku musíme hromadu v pravém slova smyslu hlídat, teplota nesmí stoupnout nad 16°C, vidrujeme po 4—6 nebo 8 hodinách, ale vždy ihned, jakmile se dostaví dílo a přitom hromadu postupně povolujeme. Je to velmi významně stadium klíčení a velmi nebez­pečné pro další práci; mnohdy nám, jak říkají slaďáci, zrno roste na lopatě. Okurková vůně je nejintensivnější, kořínky se rozrůstají (pozorujeme obvykle 3 kořínky), říkáme, že hromada žene do tře­tího pírka. Vidrák si musí dát na práci opravdu záležet, aby hro­madu dobře položil, neboť jen tak se docílí stejnoměrného růstu. Ale přílišné vidrování způsobuje stále intensivnější dýchání a tím stoupají sladovací ztráty. Proto se doporučuje střídat vidrování s oráním, čímž se s výhodou využívá účinku kysličníku uhličitého, který se udržuje v hromadě a zpomaluje dýchání.

Důležité je, aby hromada nevyšla z potu, t. j. aby po převidro­vání nebo přeorání se včas zase dostavilo dílo. Stane-li se tak, je to známka nedostatku vody při máčení, zrno nestačí vyrovnat odpa­řenou vláhu. Tomu odpomůžeme rosením hromady mlhovkou nebo konví s jemným ceďákem před vidrováním, přičemž pokropíme předem také dlažbu, kam budeme hromadu převidrovávat, jakož i uličky mezi hromadami, abychom tak učinili atmosféru humna vlhčí. Kropit se smí hromada pátý, nebo nejvýše mezi pátým a šestým dnem. Později je to nesprávné a v určitém směru i škodlivé.
Normálně po 36 až 48 hodinách mladíka shledáme, že se vyvi­nuly již další kořínky, které jsou silné a masité, jemně kroucené a v délce se vyrovnávají. Mladík přejde ve vyrovnanou hromadu, rosa se objevuje později, hromada se již tak nehřeje, někdy mu­síme hromadu zase již poněkud stáhnout. Střelka narůstá do po­loviny délky zrna.
Podaří-li se nám udržet stejnoměrný růst hromady při nízké teplotě 16-17°C do pátého dne, pak nevyžaduje vedení hromady již tolik pozornosti, jako do mladíka.
Postupně intensity růstu ubývá, vidruje se za 12 hodin, hromada přechází sedmý den do stadia staré hromady. Dílo se dostavuje jen zvolna a slabě, hromada se již nehřeje, pírko se v délce vy­rovnává do 2/3 až ¾ délky zrna, vidrovat je třeba až za 14 i více hodin, kořínky pomalu již zavadají a dostaví se správné rozluštění zrna.

Všeobecně: od pukavky do mladíka je doba dýchání a tvorby enzymů, a od vyrovnané hromady do konce klíčení je doba enzy­matického rozlušťování.

Vylíčené vedení hromad je typické pro výrobu světlých sladů plzeňského typu.

Slady typu bavorského se vedou od vyrovnané hromady, tedy od pátého dne klíčení na humně, tak, že se snažíme udržet klíčení v plné činnosti. Proto obvykle hromadu silně orosíme, stáhneme ji do vyšší vrstvy a necháme ji sejmout, t. j. necháme ji 18—24 ho­din v klidu. Teplota v hromadě stoupne na 22° až 24’°C, enzyma­tická činnost pokračuje dále, štěpení složitých látek endospermu jde mnohem hlouběji než u plzeňských sladů. Sejmutí opakujeme podle potřeby ještě jednou. Po každém sejmutí se hromada po­měrně těžko vidruje, protože kořínky se navzájem spletou, hroma­da zplsťovatí. Někdy je dokonce nutno hromadu před vidrováním hrabicemi roztrhat, jak silně jsou kořínky spletené. Při sejmutí při­rozeně roste také střelka, doroste do celé délky zrna nebo i pře­roste a vzniknou t. zv. husaři.

Při sejmutí hromady se uplatňuje vliv kysličníku uhličitého, který tlumí dýchání zrna, ale nepotlačuje (do jisté koncentrace) enzy­matickou činnost.

Obvykle zůstává hromada pro bavorák o 2 až i 3 dny na humně déle než pro plzeňák. Z toho důvodu musí být ječmen pro výrobu bavoráku silněji domočen než pro plzeňák, jinak by hromady snadno zavadaly.

Zpracováváme-li ječmeny hrubé, kližnaté, musíme často i při výrobě sladu plzeňského typu nechat hromady mírně sejmout, ovšem jen krátce a teplota nesmí stoupnout tak vysoko, jako u ba­voráku.

Všeobecně platí zásada: slady bavorského typu vyžadují hlubokého rozštěpení bílkovin, kdežto při výrobě plzeňských sladů se na­opak snažíme příliš hlubokému štěpení zabránit.

Rozluštění je výsledkem činnosti enzymů při klíčení; postupuje od středu zrna k jeho špičkám a podle toho, jak daleko od středu pokročilo, mluvíme o rozluštění nízkém, středním nebo vysokém. Zkouší se rozetřením vymáčknutého endospermu mezi palcem a ukazováčkem a má být vždycky moučnaté, nikdy ne mazlavé (přemočení v náduvníku). U plzeňského sladu se spokojujeme s poněkud tvrdším a jemně krupičkovitým rozluštěním, které ne­sahá až do špiček zrna, kdežto slady bavorské musí být rozluštěny moučnatě až do špiček.

Vidrování je práce namáhavá. Snaha po ulehčení práce vedla ke konstrukci důmyslně řešených a jednoduchých pomůcek, které by alespoň zčásti namáhavé vidrování nahradily. Nejstarší jsou t. zv. vařeky, upravené ze sladovnických lopat, pak různé druhy t. zv. oraček, které oboje hromadu jen mírně převrstvují bez provětrávání, ale účelně ji načechrávají. V dnešní praxi se bez těchto pomůcek vůbec neobejdeme, protože s výhodou využíváme v urči­tých výrobních fázích právě té okolnosti, že oráním zabráníme větrání hromad; klíčící zrno je ve svém růstu ovlivňováno kyslič­níkem uhličitým, který se při vidrování z hromady odstraní, kdežto při orání jen zčásti do vzduchu difunduje a zrno zůstává i po pře­orání v jeho atmosféře. Tím se hromada udrží déle chladná (zpo­malené dýchání), tvorba potu se zdržuje a sladovací ztráta se zmen­šuje. Samozřejmě se nedá použít při mokré hromadě a pukavce jen orání, neboť musíme zrno zásobit také kyslíkem; ale od mla­díku je výhodné střídat vidrování s oráním a staré hromady obvyk­le jen oráme.

Ruční vidrování úplně nahradí mechanické obraceče, které se volně pohybují, nebo mají pohyb usměrněn tím způsobem, že hum­no je rozděleno na několik polí a obraceče jimi projíždějí.

Postup klíčení

hrst sladu
příjemná okurková vůně

Způsob vedení hromad není jednotný, je určován typem vy­ráběného sladu a musí se přizpůsobit místním poměrům sladovny.

Orientačními ukazateli životních pochodů v zrně při klíčení a vnitřních změn v zrně jsou kořínky a vývin střelky.

Vzrůst kořínků se snažíme omezit na nejnutnější míru za sou­časného vyhnání střelky do požadované délky. Kořínky mají zů­stat svěží téměř po celou dobu klíčení, protože předčasné jejich zavadnutí naznačuje předčasné odumírání a zastavení životní čin­nosti. Regulátorem vlhkosti je vláha, vytvořená dýcháním. Dobře vedená hromada má podržet konstantní vláhu po celou dobu na humně.

Vývin střelky má být pomalý a stejnoměrný, aby byl měřítkem pro postupující rozluštění zrna.

Všeobecně postupujeme následovně:

Nejdříve si připravíme na humně místo, kam přijde vymočená hromada. Po každé hromadě zůstane na podlaze humna mnoho slizu, odrolených kořínků a zbytečně rozšlapaných zrn, což všechno je výtečná živina pro různé mikroby a plísně. Proto nejdříve podla­hu dobře navápníme, (případně k vápnu přidáme i nějakou desinfekci) a necháme vápno několik hodin působit. Potom dlažbu vydrhneme ostrým kartáčem, vodou spláchneme vápno a nečistoty, košťaty a vodou znovu vydrhneme a nakonec čistou vodou dokonale opláchneme. Přebytečnou vodu odmeteme a na takto vyčištěné místo ječmen vymočíme. Při rozvážení po humně vymáčecími vo­zíky se musí pracovat čistě, neustále odmetat přepadaná zrna, aby se nerozjezdila. Slaďák má pracovat v gumových botách, aby se zrna nerozšlapávala. Dříve slaďák obouval boty s podrážkou upletenou ze slámy.

Související obrázky:

Reklama pivovarský inženýr J. Rosenberg

Technická kancelář pro stavbu pivovarů a sladoven

Městský stavitel J. Rosenberg, pivovarský inženýr
Technická kancelář pro stavbu pivovarů a sladoven založená roku 1873.
PRAHA, Král. Vinohrady,
Dobrovského ulice 13,

Zařízení k sedlání sudů (systém J. Rosenberg) provedeno roku 1800 v pivovaře pana J. S. Daubka v Litni. Podál klenby obou šíjí sestrojená jest jednokolejná dráha, po niž se pohybuje přístroj rotační spojený s přístrojem zvedacím. Co přístroje zvedacího použito diflerenciálního kladkostroje, přístroj běhací jest litá cívka tak sestro­jena, že nemůže s kolejnice nikterak se vymknouti. Při dosti malém jednostranném zataženi za řetěz pohybuje se celý přístroj ve směru naň působícím. (Obr. 51.)

Způsob sedlání sudů a sklep systému Rosengerg
Způsob sedlání sudů a sklep systému Rosengerg

Inženýr Josef Rosenberg ve svém článku „Vice světla! z r. 1888 píše: Nedostatek vzduchu stěžuje dýchaní, úží prsa, způsobuje tlení. Nedostatek světla činí každý krok nejistým, obmezuje obor činnosti.
V prostoru dostatečně osvětleném možno se jistě pohybovali, těžko-hybnost nohou a rukou, jakouž z přičiň nejistoty ve tmě pociťujeme, mizí, člověk pohybuje se volně. Zvláště platí to o světle slunečním, jež paprsky svými až do nejhlubších a nejvzdálenějších koutů pro­niká a blakodárně působí na člověka, zvíře i rostlinu.    

Vpuštěno do uzavřené místnosti rozlévá se světlo denní stejně intensivně do všech její častí, práce může se na každém místě vykonávali a stejnou dobou končití. Nic nepřekáží chodu její, práce jest usnadněna. Žádný stín není tak tmavým, aby jej světlo denní neproniklo. A za nejchmur­nějšího listopadového dne nepoměrně lépe se pracuje, než za nejlépe osvětlené noci , ani elektrické osvětlení nevyjímaje a tak se to má i se světlem sklepním. Je-li sklep sebe spořeji osvětlen světlem denním, provádí se jakákoli práce zcela jinak, než musíme-li ji konati při světle stearinové neb parafínové svíčky. Bludičky! Proč pak se tedy stále zřizování světlých sklepu zanedbávalo? Netřeba jiti pro od­pověď daleko a dá se tato shrnouti v následujícím: Až do nedávná sotva při obydelnich staveních přihlíželo se k tomu, aby byla přiměřeně světlá. Chodby, kuchyně a schody musily být celý rok stále osvětlovány anebo musil s sebou nájemník nositi voskový sloupek. Co se tenkráte dbalo na vzduch a světlo? Jak tedy nyní odpomoci?
Při nových stavbách lze na to vzíti ohled, při stávajících musí se nejprvé shotoviti plán a pak možnost osvětlení vyhledati. Při nových stavbách upraví se jednoduché otvory tak, aby bylo přiměřené světlo po celém sklepě, okenní otvory pak se zasklí, aby transmisse tepla byla nemožnou. Paprsky sluneční neproniknou

Měsíce kdy se svítí
Měsíce kdy se svítí

tabulemi dovnitř, poněvadž vnitřní tabule po cely rok jsou naběhlé. Ostatně mají se voliti skleněné tabule jen průsvitné a nikoli průhledné, aneb aby byly průsvitné, natříti je vápnem. Zařízením tímto odpadá pak oteplování sklepa a začouzení svíčkami neb jiným svítivém, jelikož chodí se se světlem takřka bez přestání.
   Vezměme, že pracuje se ve sklepě denně průměrně od 5 hodin z rána do 9 hodin večer, tedy 15 hodin
denně, což činí do roka 15×365=5475 hodin, kdy se svítí. Je-li zavedeno do sklepa světlo denní, obdržíme následující, v každém ohledu
příznivý výsledek: Tudíž o 4018 hodin, kdy se svítí, méně; výsledek tento nepotřebuje zajisté dalšího vysvětlení, číslice tyto mluví zřetelně. 

Skladné sklepy a spilka
Skladné sklepy a spilka

Uvádíme některé stavby  provedené Technickou kanceláří pro stavbu pivovarů a sladoven firmy J. Rosenberg :
Amstetty (Dolní Rakousko), skladné sklepy, pan Jan Mayr.
Benešov, parostrojní varna, chladicí stoky, dvojatý hvozd, vodárna se železnými nádržkami,
sprchový stroj chladicí na studhičnou i ledovou vodu s parní pumpou atd. v pivovaře
Jeho cis. Výsosti pana arcivévody Františka Ferdinanda Rakouského ďEste.
Bydžov, sklep lahvový s manipulační lednicí pro hostinec p. Arnošta Schreibera.
Červená Řečice, přestavba skladných sklepů v arcibiskupském pivovaře.
Dobřejovice, dvojatý hvozd a přestavba humen v arcibiskupském pivovaře.
Hořice, skladné sklepy v akciovém pivovaře a sklepy hostinské v Hořicích a Jičíně.
Jaroměřice (Morava), dvojatý hvozd a přestavba humen v pivovaře J. J. pana kníž. Pálffy-
Rietberga.
Jihlava (Morava), spilky v pravovar. pivovaře.
Kolín, dvojitý hvozd, přestavba humen a varny v pravovar. pivovaře.
Meziříč Velká (Morava), skladné sklepy, přestavba spilek, dvojitý hvozd, přestavba humen

Sklepy pivovaru Liten
Sklepy pivovaru Liten

v pivovaře J. J. kněžny Leop. z Lobkoviců.
Mírovice, dvojitý hvozd, přestavba humen a varny v pravovar. pivovaře.
Náchod, manipulační lednice v městském pivovaře.
Nymburk, skladné sklepy v pravovar. pivovaře.
Pacov, dvojitý hvozd, skladné sklepy a kvasírna, přestavba humen v panském pivovaře p.
dra ryt. Weisse.
Police n. M., skladné sklepy a spilky v pravovar. pivovaře.
Plandry, chladicí stoky v pivovaře vysokorodé svob. paní Luisy z Dobřenských
Sni i dary, skladné sklepy v pivovaře pana ryt. z Wagnerů.
Stříteř, hvozd v pivovaře J. J. knížete z Hohenzollernů.
Třebíč (Morava), skladné sklepy, přestavba dvoj. hvozdů v pravovar. pivovaře.
Votice, dvojatý hvozd, přestavba humna a varny, železný nádůvník v pivovaře pana rytíře
ze Schlesingerů.
Žebrák, skladné sklepy, spilky, humna, dvojitý hvozd, strojní zařízení na půdách, přestavba
varny, železné nádůvníky a’vodní pumpu, železnou nádržku, vodovod atd. v pivovaře
pana F. J. Nejedlého.
Dodané projekty k různým stavbám:
Amstetty (Dolní Rakousko), stavba paróstrojního pivovaru p. J. Mayra.
Benešov, sklepy skladné a spilky, pivovar Jeho cis. Výs. pana arcivévody Františka Ferdi­
nanda Rakouského ďEste.
Dobrovice, skladné sklepy a rekonstrukce pivovaru J. J. knížete Thurn-Taxis.
Kašparské Hory, přestavba skladných sklepů v pravovar. pivovaře.
Konopiště, přestavba skladných sklepů J. J. knížete z Lobkoviců.
Mladá Boleslav, skladné sklepy a přestavba pravovar. pivovaru.
Podkován, skladné sklepy a přestavba starých v akciovém pivovaře.
24
Ve stavbě se nalézají:
Králové Dvůr, skladné sklepy, spilky, chladicí stoky a přestavba humen v parostr. pivovaře
pana Frant. Klazara.
Liteň, skladné sklepy v panském pivovaře pana J. F. Daubka.
Yaltinov Velký u Jabloně, skladné sklepy, spilky a parostrojní varna pana Jos. Groha.
Práč, spilky v pivovaře The Bohemian Breweries Limited.
Libeň, sklepy „ „ „ „ „ (dříve Knobloch).
Libeň, budova varní „ „ „ „ „ „
Hořice, dvojitý hvozd a rekonstrukce humna, sládkův byt v akc. pivovaře a sladovně.
Mimo jmenovaných staveb pracuji na různých projektech, kteréž
se letošního roku uskuteční.

Související obrázky:

Máčení a praní ječmene

náduvník
uvnitř náduvníku
náduvník
náduvník

Proč se ječmen máčí?
Aby mu byla dodána vlhkost nutná ke vzbuzení klíčení.
Co je náduvník?
Nádrž v které ječmen bobtná, jmenuje se náduvník.
Jaký má být náduvník?
Je buď z kamene či betonu, nebo ze železa. V prvém případě nejčastěji čtyřhraný, s rovným dnem, v druhém případě kulatý, s dnem tvaru kuželovitého, v jehož středu je umístěn výpustný ventil. Je opatřen síty, aby voda mohla rychle a dokonale odtékat a zařízením na hojný přívod vody, aby bylo umožněno rychlé napuštění náduvníku zespodu, dále zařízením na odplavení ječných splavků.
Kde má být postavený náduvník?
Je účelné postavit náduvník mezi půdou na ječmen a mezi humno. Postavit jej přímo na humno se nedoporučuje poněvadž prach, povstávající při namáčení, podporuje tvoření plísně v hromadě ležící na humně. Postavení náduvníku na humně lze jen tehdy schválit, nelze-li najít jiné místo účinkům vnější teploty za kruté zimy co možná nejméně přístupné.
Jaký je postup při namáčení?
Dobře vyčištěný náduvník se naplní až do přesně stanovené výše vodou, do níž se sítem přidá nepatrné množství vápenného mléka vyrobeného z čerstvě hašeného vápna (asi 1 litr vápenného mléka na 10 hl vody). Množství vody má být vyměřeno tak, aby náduvník byl po ukončení namáčení blízek přetékání. Poté se dá ječmeni spadávat v tenkém proudu, při čemž se dřevěným hřeblem silně míchá, částečně, aby byl z ječmene odplaven prach, částečně, aby lehká neb hluchá zrna mohla vyplavat na povrch. Tato plující zrna ječmene se jmenují splavky.
Co se dělá se splavkami?
Splavky se po 2-3 hodinách úzkým prknem odstraní, neb se vodou, přitékající do náduvníku zespodu, odplaví do odpadové skříně. Jsou sušeny a používá se jich jako krmiva pro dobytek. Jejich množství nemá být být větší než asi 1% celého množství máčeného ječmene. Poněvadž je jejich cena nízká, je účelné, ječmen již při čištění co nejlépe vyčistit, aby se získalo radějí více zadiny než splavků.
Jak často má být v náduvníku vyměňována voda?
První voda se nejpozději po třech hodinách vytlačí čerstvou vodou zdola. Čerstvé vodě dáme tak dlouho přitékati, až se vápenná voda úplně odstraní. Dále pak se vyměnuje voda na máčení denně jednou. Je vyzkoušeno, že je nejlépe vypustit vodu po ránu, nechat poté namáčený ječmen 5-6 hodin stát bez vody a teprve poté zase náduvník vodou naplnit.
Čeho nutno dbát při výměně namáčecí vody?
Nutno učinit výměnu vody závislou na povaze ječmene, na teplotě vody a teplotě v máčírně. V teplejším ročním období je nutno vyměňovat vodu častěji než v zimě.
Povrch namočeného ječmene při první výměně vody srovnat do roviny.
Je nutno, aby voda stála asi 20 cm nad ječmenem.
Příliš mnoho vody zvyšuje vyluhování cenných částeček ječmene, příliš málo vody působí nestejně rychlé klíčení vrchní vrstvy ječmene.

Související obrázky: