Tlakostroje a čistění trubek

Pokrok a hospodářská činnost přinutily majitele živností hostinských v letech sedmdesátých2)„v letech sedmdesátých” myšleno 1870-1879 k tomu, aby postupně upouštěli od starého způsobu čepování piva přímo „od čepu” (viz předchozí článek „Čepování piva jindy a nyní″) a pro čepováni piva, pořizovali ve svých živnostech tlakostroje. Používání tlakostrojů vžívalo se velmi rychle, neboť hostinští spatřovali v něm skutečné vysvobození od neustálého běhání do sklepa. Bohužel tak jako bylo praktického tohoto zařízení všude rychle používáno, tak bylo od některých „také-hostinských” zneužíváno. Pánové ti brzy zapomněli na základní princip živnosti hostinské, na čistotu! Nečistili trubky tak dlouho, až skrze ně pivo nemohlo ani téct. Jaká byla jakost takového piva, netřeba podotýkali. O tom zvěděly dozorčí úřady a počaly tlakostroje zakazovali. Tím trpěli i hostinští řádní, kteři měli tlakostroje v pořádku. Ti vyvolali hnutí, které používání tlakostrojů zachránilo, ale přivedlo na svět známé ministerské nařízení ze dne 1. března 1882, č. 29 ř. z., jimž z ohledů veřejného zdravotnictví používání pivních tlakostrojů bylo vázáno na přísné předpisy o jich používání.

Nařízením c. k. ministerstva obchodu a vnitra ze dne 13. října 1897 č. 237. ř. z. pozměněno bylo částečně nařízení prvější. Dle tohoto nařízení povinnen jest každý hostinský, který při své živnosti i pivních tlakostrojů uživá, oznámiti to živnostenskému úřadu. Úřad tento prohlédne přístroj a prozkoumá, zdali odpovídá daným předpisům, případně nařídí, za jakých podmínek stroje používati možno.

Ruční železné vzdušní čerpadlo s kolem - tlakostroj
Vzdušní čerpadlo-kompresor nebo také tlakostroj

Abychom mohli čepovati pivo jinde nežli kde stojí pivní sud, k tomu potřebujeme nezbytně stlačený vzduch, či kyselinu uhličitou.
Vzduch můžeme stlačovati pomocí různých přístrojů, ručně, vodou, elektřinou či parnim strojem. Dle shora uvedeného ministerského nařízení musí býti tlakostroj postaven tak, aby k němu čistý vzduch stále mohl býti přiváděn. Tlakostroj, čili pumpa, sestává z velikého pohyblivého pístu, jenž uváděn jest do pohybu velkým, otáčecim kolem. Jde-li píst „vzhůru”, nasaje do prázdného ložiska vzduch, při pohybu „dolů” pak píst všechen nasátý vzduch vtlačí rourkou do vzdušného kotle. Přívod i odvod vzduchu opatřeny jsou zvláštním ventilkem, který samočinně vzduch dle potřeby uzavírá. Aby mohl býti načerpán zaručené čistý vzduch, jest nařízeno, aby vývěva se spojila se saci trubicí, která vede až k místu, kde přístroj saje vzduch čistý. Otvor trubice saci, která vede až ven, má aspoň dva metry nad podzemím přesahovati. Trubice bud opatřena nálevkovitou úpravou, kterou možno sejmouti a jest kryta deskou sítovou. Přistroj ten musi býti uvnitř opatřen vatou tak, aby do větrníku vcházel vzduch čistý, všeho prachu a výparů zbavený. Voda musí býti po každých 14 dnech za čistou vyměněna.
Pod pístem musí býti sběrač oleje, opatřený kohoutkem výpustným. Stačí tedy, je-li na vzdušném místě postavena pumpa, kdežto vzdušný kotel může býti jinde, případně ve sklepě. Píst pumpy může býti uváděn v pohyb ručně, či elektřinou (motorkem). Kde zavedena jest elektřina, doporučuje se zařízení ku čerpání vzduchu, neboť jest to čerpání nejpohodlnější a poměrně i nejlevnější. Čerpání vzduchu parním strojem vyhrazeno jest ovšem pouze pivovarům.

Čerpání vzduchu vodou jest poměrně jednoduché. Dva kotle stojí vedle sebe. Do jednoho vpusti se z vodovodu voda, jež všechen vzduch vytlačí odtud do kotle druhého. Když byl kotel naplněn vodou, uzavře se její přítok, a voda z kotle výpusti se ven, zpravidla ku splachování záchodů. To se opakuje tak dlouho, až docílili jsme žádoucí atmosféry stlačeného vzduchu. Pro tento způsob čerpání vzduchu jest však třeba, aby měl vodovod stále silný výtlak, ostatně zavedením káranské vody v Praze3)1.1.1914 asi tyto tlakostroje zajdou. Voda ta jest jednak příliš drahá a pak zanechává různé zkameněliny, jež by přistroj ten velmi často porouchaly.

Kyseliny uhličité smí se používati k čepování piva pouze tehdy svolí-li k tomu výslovně úřad živnostenský, což stane se pouze tehdy, je-li dána záruka, že výroba a čištěni kyseliny uhličitě děje se způsobem znaleckým.
Aby se nemohly opakovati různé přestupky zdravotnické, vypozorované v prvopočátcích tlakostrojů, tomu zameziti má přísné ministerské nařízení z r. 1882 a pozměněné r. 1897, jímž se stanoví, že: „Potrubi, kudy pivo teče, bude zhotoveno pouze z čistého cínu (smíšeného nanejvýše s jedním procentem olova) nebo ze skla (sklo = kontrolní skla!); vodící trubice mějte aspoň 10mm v průměru.” Kaučukových spojek smí býti použito pouze tehdy, je-li kaučuk čistý a není zpracován solemi kovovými. Jest však rozhodně lépe, když kaučukových spojek vůbec nepoužíváme. Rovněž ucpávky kaučukové (pakung) zhotoveny musí býti z čistého kaučuku. Trubic olověných, měděných, mosazných, zinkových a kaučukových hadic, které jsou vulkanisovány kysličníky těžkých kovů, nesmí býti u tlakostroje v nižádném případě použito. Konečně dlužno zmíniti se o tom, že mosazné pípy — pokud se jich v živnostech hostinských uživá (narážeče, pivní stojany, malé pípy přímo k soudku atd.) -— musí býti dle výnosu, c. k. ministerstva vnitra ze dne 9. ledna 1866 č. 23.419 vždy řádně vyčištěny.

Nejbedlivěší pozornost musí však býti věnována čistotě trubek. Jimiž pivo nejenom protéká, ale v nich i mezi čepováním nepohnutě stojí a usazuje se. Není toho denně mnoho, ale v týdnu, jest to již na kontrolních sklech znáti. A poněvadž by od této usazeniny bralo pivo špatnou přichuť, jest nařízeno přísné čistění trubek. Trubky možno čistiti různě: horkou vodou, dvouprocentním roztokem sodovým či parou. Připomenouti dlužno, že před čistěním trubek musí býti z chladiče (ze šneku) vybrán všechen led a voda. Proto má býti čistění předsevzato ráno, před započetím čepování, aby nemuselo býti pivo zbytečně dvakráte odtáčeno.

Až do nedávná čistily se pivní trubky ponejvíce horkou vodou. Malý, vyčištěný soudek od piva naplní se vařiči vodou, do níž byla přimíchána soda. Soudek s vodou dopraví se pak do sklepa a zavrtá se do něho načinací jehla a připevní trubky jako při načínání piva. Po té se vpustí do soudku hodně vzduchu, načež se ve výčepu otočením kohoutu čepuje horká voda do připravené nádoby. Přitom se občasně kohout uzavře, aby docílen byl v trubkách náraz vody. Po propláchnutí trubek horkou vodou dlužno tyto propláchnouti ještě čistou, pitnou vodou studenou. Postup prací jest stejný, jenom že jest v soudku místo vody horké voda studená. Avšak tento způsob čistění trubek byl pro mnohé hostinské z různých příčin dosti obtížným. Konečně uznaly i pivovary, že bude nejlépe, když si čistění trubek v hostincích sami vezmou na starost a učinily tak. Za tím účelem pořídily si zvláštní pojízdné kotle, které vyrábí například fy J. Vindyš Praha, v nichž se topením vytváří pára.

Parní přístroj na propařování pivních tlakostrojů a trubek
Parní přístroj na propařování pivních tlakostrojů a trubek

Pivovarští zřízenci přijedou s přístrojem tím před hostinec, připnou hadici od kotle k výčepnímu stojanu, pustí páru do trubky a již to běží. Ve sklepě musí býti ovšem všechny pivní trubky od narážečů odpojeny a jich konce vsunuty do nádoby se studenou vodou, aby pára nemohla volně proudit, po sklepě, nýbrž aby se ve vodě rovněž ve vodu proměnila. Po propáření trubek musí býti tyto rovněž čistou, studenou vodou propláchnuty.

Tento způsob čistění trubek možno považovali za nejpohodlnější a nejdůkladnější. A poněvadž jest veden v pivovaře o čistění trubek v jednotlivých hostincích přesný záznam, dociluje se, že přijedou zřízenci vždy s přesnou dochvilností k novému čistění, aniž by o to hostinský zvláště žádal.

Tím vyhověno jest v plném směru i ministerskému nařízení ze dne 13. řijna 1897, č. 237. ř. z.

Po provedeném čistění trubek jest nutno prohlédnouti důkladně celé pivní vedení, hlavně ve spojkách, zda-li nenastala nikde porucha. Horkou párou rozpálí se totiž trubky tou měrou, že kaučukové ucpávky ve spojkách (pakungy) bývají spáleny a k nepotřebě poškozeny. Vložku takovou dlužno za novou vyměniti, neboť by tudy pivo unikalo. Jsou-li pivní trubky již starši, bývají na mnohých místech značně zeslabeny, prožrány, aniž by však tudy pivo unikalo. Při paření se však trubky rozpálí a rozpálením roztáhnou. Ovšem, že po vychladnutí přijdou zase do původních rozměrů, avšak přeměna ta zhoubně působí právě na ty chatrné části trubek a namnoze je i proděraví. Jest tedy velmi důležito po opětovném vpuštění piva do trubek tyto důkladně prohlédnouti, zdali pivo nikde nestříká. Nepatrnou dírkou vystřikati může sud piva, čímž vznikla by zajisté vlastni neopatrností a vinou škoda veliká.

Největší poruchu béřou trubky v chladiči (ve šneku), tam budiž soustředěna největší pozornost nejenom po čistění trubek, ale i při každém vybírání přebytečné ledové vody. Voda ta musí býti vždy čistá. Je-li do žlutá zabarvena, jest to neklamným znamením, že jest smíšena s pivem, vniklým do ní porouchanou trubkou.
Zítra následuje poslední kapitola: Výčepní místnost a výčepní stolice…
Předchozí článek ze série: https://www.praguebeer.com/cepovani-piva-tehdy-a-nyni/

Napsal Jan Sláma, Učebnice pro hostinské pomocníky

 

Související obrázky:

Poznámky pod čarou   [ + ]

1. „v letech sedmdesátých” myšleno 1870-1879
2. „v letech sedmdesátých” myšleno 1870-1879
3. 1.1.1914

Pivo, jeho vznik, výroba a opatrování

Pivo jest nápoj, jehož bylo hojně užíváno již v VII. století př. Kristem. Bylať příprava piva, ovšem že ne v nynější

Vaření piva ve varně na přímý otop
Historie pivovarnictví

jeho podobě a dokonalosti známa v dobách nejstarších. I když nevzpomínáme krále Flanderského, Gambrina, musíme zajíti hodně daleko v dějinách, kde slyšíme již o výrobě piva. Staří Egypfané měli nápoj, zvaný ,,hag”, který připravovali ze sladu pomocí kvašení. Také stáři Herové, Keltové a Germáni v prvém století po Kristu znali připravovati ječný nápoj. Staří Slované znali připravovati ve starých dobách ječný nápoj, zvaný „kamas“, kterým, jak dějiny praví, již byli častování poslové řečti. Také Slované to měli býti, kteří první uměli vařiti piva chmelová.

A že dobré pivo znali stáři Čechové vařiti, o tom svědčí nejlépe, že ve starých dobách bylo české pivo vyváženo za hranice, obzvláště pražské pivo těšilo se v Německu veliké oblibě.

Původně mohl vařiti každý pivo doma. Ještě Karel IV. ve své zlaté bulle dal svobodu pivovarům a sladovnám.

Karel IV dokument LP 1349
Karel IV dokument LP 1349

Později však, když králové dávali městům tak zvané výsady, nastal rozmach v pivovarnictvi, jelikož pak mohli býti pivovary a sladovny vždy jen v určité vzdálenosti t. zv. „mílové právo“. Tenkráte počali se pivovarníci spojovati v bratrstva a cechy, které měli hlavně pořádek udržovati a bdíti nad těmi, kdož také začali pivo vařiti ještě mimo svého

Listina sladovnického cechu
Listina sladovnického cechu

zaměstnání. Z toho povstávaly spory, které se táhly dlouhou řadu let a byly posléze částečně urovnány smlouvou Svatováclavskou z r. 1517. a trvaleji teprve za Karla VI. r. 1739 t. zv. generální artikuli cecovní. Od té doby uplynulo ovšem mnoho let a výroba piva byla stále a stále zdokonalována.

   V nynější době vyrábí se pivo skoro výhradně jenom ze „sladu“, připravovaného z dobrého ječmene lihovým kvašením. Semele se určité množství sladu (dle toho, mnoho-li a jak silné pivo má býti připraveno), avšak nesmí se semleti jako na mouku, nýbrž pouze mezi dvěma válci rozdrtiti, jelikož zbytky jeho, obzvláště slupky, tvoří později přirozený filtr na kádi zcezovací. Takto semletý slad „vystírá se“ po té do kádě určené k tomu účelu, do určitého množství vody, za stálého míchání, buď ručního nebo pomocí strojů, čímž vytvoří se t. zv. „záděl“.

Část tohoto zádělu pustí se pak na kotel, načež přikročí se k t. zv. „rmutování“. Rmutování jest vyhřívání zádělu na kotli, na určitý stupeň, t. zv. cukrotvorný. Veškerá práce ve varně není nic jiného, nežli přeměňování škrobu a bílkovin ve sladu obsažených v cukr a dextriny. Tato proměna děje se nejlépe při 54—60° R.1)54—60° R. odpovídá 67,5—75°C Proto nutno vždy bedlivě k tomu přihlížeti, aby tato teplota při rmutování překročena nebyla. Rmuty bývají obyčejně dva nebo tři. Když vypumpován byl poslední rmut na kád, ponechá se t. zv. „břečka“ určitý čas v klidu, načež povstává sladká kapalina „sladina“ zvaná. Po té přikračuje se k zcestování , a tu hlavně, jak již vpředu podotknuto bylo, jsou to slupky sladové, které svým usazením utvořily přirozený filtr, skrze který možno procediti sladinu úplně čistou a která se poušti na kotel. Když stekla všechna mladina na kotel (t. zv. předek), přikročí se ku skypření mláta (zbytku to sladového) a k propláchnutí jeho teplou vodou. V mlátě tom obsaženo jest ještě mnoho sladiny, již nutno z něho odstraniti a dostati rovněž na kotel. Práce ta děje se t. zv. „výstřelkem“, t. j. proplachováním teplou vodou. Kapalina takto získaná, spojí se na kotli s mladinkou původní. Když docíleno takto určitého množství sladiny nutno uzavřití kotel, načež přikročí se k vlastnímu „vaření“.

Vařením odpařujeme přebytečnou vodu, abychom dostali kapalinu dostatečně silnou, načež přidáváme k ni chmel; to jest okořeníme ji. Když vařili jsme smíšeninu tuto dosti dlouho což trvá asi dvě hodiny — přikročíme k pumpování na „štoky“ skrze t. zv. „ciz“, kdež se chmel od hotové mladinky (piva) odděluje. Štoky jsou veliké nádoby, podobné obrovským misám, určené k tomu, aby na nich mladinka na určitý stupeň vychladla. Chladnutí na štokách závisí od doby ročni.

Stoky
Stoky

V zimě vychladne mladinka na potřebný stupeň přirozeně (4—5° R)2)4—5° R je 5—6,25°C, kdežto v létě musi se chladiti uměle. Pouští se přes vysoké „sprchové aparáty“, jimiž cirkuluje ledem chlazená voda a tak schladime i mladinku na žádoucí teplotu, nežli přijde do spilky. Když mladinka přiměřeně vychladla, přikračují finanční orgánové k „měření“, načež po zjištění množství a hutnoty, může býti vpuštěna přes chladící stroje do spilky.

Spilka jest místnost, pokud možno studená, opatřená lednicí. Zde ukládá se mladinka do velikých kádí (20—40 hl) a přidáním kvasnic prodělává hlavní kvašení. Hleděti se musí hlavně k tomu, aby udržovala se vzorná čistota v celé místnosti i ve všech nádobách. Obzvláště kvasnice musí býti vzorně čisté, pokud možno čerstvé a ne vypracované. Kvasnic dává se průměrně na 1 hl 1/2—3/4l.  Když jest mladinka 1 den ve spilce, lze na ní pozorovati změnu. Na povrchu počne se tvořili bílá hustá pěna — říkáme, že „zaprašuje“. Druhý den se tato pěna shrnuje v malé chomáčky a již třetího dne promění se ve vysoké „bílé kroužky“. Čtvrtý den tyto bilé kroužky hnědnou, následujícího dne se ztrácejí, až pak šestého dne dostaneme na mladině zvláštní tygrovitou pokrývku. Tu počne se mladina čistiti a my pozorujeme 7.—8. dne, že mladina, jíž možno již nazývatí mladým pivem, má barvu čistou, jiskrnou, a může býti vpouštěna do sudů ležáckých.

Sudy ležácké jsou nádoby 20—80 hl veliké, umístěné ve chladných sklepích. Naplňování těchto nádob neděje se najednou, nýbrž přihlíží se k tomu, aby každá jednotlivá kád rozdělila se na několik sudů ležáckých. Trvá tudíž naplňování každého sudu několik dnů a do každého přijde několik rozdělených várek. Tim docílí se stejnoměrnosti a stejného vykvašení piva. Na sudech ležáckých prodělává pivo „dokvašování“.

Ležácký sklep
Ležácký sklep

Obsahuje totiž ještě určitou část kvasnic, které se ve spilce neusadily a jež zde stále ještě pracují. Tuto určitou částku kvasnic obsahovali musí, jelikož jest žádoucno, aby pivo na sudech ležáckých delší dobu leželo, a leželo by mrtvě, nedostali bychom piva žádoucích kvalit. Na delší dobu ukládá se pivo proto ve sklepích, aby dokvasilo a nasytilo se co možná nejvíce kysličníkem uhličitým. Proto jest důležito, aby byly sklepy pokud možno studené, jelikož za studená pohlcuje pivo mnohem více kysličníku uhličitého než za tepla. Doba ležení není stejná. Záleží od síly a jakosti piva a od toho, jak jde na odbyt. Můžeme tudíž „vystavovati“ piva 3 týdny, až i 8 měsíců stará. Dle tohoto uležení rozeznávají se jednotlivé druhy a ceny piva.

Když pivo dostatečně odleželo, stáčí se do soudků transportních. V dobách starších dělo se toto stáčení přímo do sudu pomocí střívka. V době nynější3)Tato učebnice pro hostinské pomocníky byla sepsána dle knihy „Servierkunde“ napsané Adolfem Fr. Hessem, c.k. ředitelem odborného školství, za pomoci odborných učitelů Karla Scheichelbaura a Antonína Sirového ve Vídni roku 1899, upravil restauratér Josef Valnoha, kdy skoro všecky pivovary již jsou zmodernisovány, stáčí se pivo přes zvláštní přístroje pomocí tlaku vzduchu. Pokud jakosti piva se týče, dlužno rozeznávati hlavně dva druhy: stáčené a kvasnicové. Stáčené jest skoro všech kvasnic zbaveno a může se piti okamžitě. Pivo kvasnicové však obsahuje ještě dosti kvasnic, přidaných do něho při stáčení, t. zv. „kroužkováním“. Toto okroužkování jest poslední přímý styk pivovaru s pivem. Sudy jsou po té uzavřeny a v reservním sklepě připraveny k dopravě do hostinců. Každý sud opatřen jest číslem sklepa, v němž byl stočen, jakož i datem dne, kdy se tak stalo. Za správnost výkonu při otáčení ručí stáčeč až do opětného vyprázdnění sudu v hostinci. Stalo-li se tedy, že nemohl hostinský některý sud vyčepovati pro přílišné či nedostatečné jeho okroužkování, pivovar snadno dle uvedených značek zjistí, kdo chybu zavinil. Dlužno ovšem přihlížeti k tomu, aby temperatura ve sklepích hostinců rovnala se aspoň přibližně temperatuře sklepů pivovarských. O tom má vésti hostinský záznam.
O skládáni pivních sudů do sklepa si přečteme zítra…

Napsal Jan Sláma, Učebnice pro hostinské pomocníky

Související obrázky:

Poznámky pod čarou   [ + ]

1. 54—60° R. odpovídá 67,5—75°C
2. 4—5° R je 5—6,25°C
3. Tato učebnice pro hostinské pomocníky byla sepsána dle knihy „Servierkunde“ napsané Adolfem Fr. Hessem, c.k. ředitelem odborného školství, za pomoci odborných učitelů Karla Scheichelbaura a Antonína Sirového ve Vídni roku 1899, upravil restauratér Josef Valnoha

Emanual Barth

Emanual Barth v Praze
Stroje a potřeby pro pivovary a sladovny.
Filiálka v Kievě, Rusko
Založeno 1872

Kanceláře Emanuel Barth Praha
Kanceláře Emanuel Barth Praha

Vyznamenán: Spolkem pro průmysl pivovarský v království českém, Rakousko-Uherským spolkem sládků a sladmistrů ve Vídni, na výstavě architektury a inženýrství v Praze a jiné.
Písarna a sklady, Senovážná ulice č. 56, 
Telefon číslo: 287

Firma Emanuel Barth Praha dodává pro rok 1909 následující položky:
Armatura ku kotli
Armatura k tlakostrojům
Bedny na láhve

Emanual Barth v Praze Stroje a potřeby pro pivovary a sladovny.
Emanual Barth v Praze, sklad veškerých potřeb pro pivovary a sladovny

Broky emailové
Broky ocelové
Čerpadla vzdušní, automatická, elektrická, vodní, na kotli
Čistič vzduchu
Deska nástěnná na láhev s kyselinou uhličitou
Destičky, k záklopkám
Držadla na kontrolní skla, držátka korků
Filtry na pivo
Finimetr
Hadice gumové k plnění lahví, hadice pivní, hadice vzdušní
Hlavy okrasné ku stojanu
Chladič na láhve
Chytač oleje
Jehly narážecí
Kapsle cínové na láhve, Kapslováčky
Kartáčky k čistění lahví, Klíč k zám. na kyselinu uhličitou
Kohoutky, k tlakostrojku, vypouštěcí, kohoutky vzdušní
Kohouty načínací , kohouty výčepní, kohouty do sudu
Konvičky pivní
Kontrolní skla
Korkovačky s pákou, korkovačky ruční, korkovačky strojní
Korky do lahví
Kose na láhve
Kotle vzdušní, kotle s čerpadly
Kroužky gum. k zákl.
Láhve na kyselinu uhličitou
Lednice na láhve a sudy
Ledničky

Isobarometrický stáčecí stroj na sudy firma Emanual Barth
Isobarometrický stáčecí stroj na sudy firma Emanual Barth

Mačkadla korků
Manometr
Míry litrové
Nálevky pivní
Obaly slaměné
Odzátkovačky
Ohřívač jídel, ohřívač vody
Okrasy k výčep, stojanům
Pasteurisační přístroje
Pípy dřevěné, pípy mosazné do sudů, pípy pěnicí
Pračky na korky
Prášek k čistění pivovodu
Přidržovač zátek
Přístroje k čistění lahví ruční, k čištění pivovodu
Přístroje ku kapslování lahví, přístroje ku korkování, mačkání korků, k namáčení lahví, ku nalepování etiket, přístroje k paření korků
Pyramidy na láhve
Regulátor vzduchu
Rozdělovač vzduchu
Roury cínové
Řidič vzduchu
Sběrač oleje
Skla kontrolní
Sklenice pivní
Skříňky na láhve
Sloupky výčepní
Soudky výčepní, spojky pivní, spojky vzdušní
Stojany na láhve, stojany výčepní
Stolice výčepní
Stoly výčepní
Stroje k čistění lahví, stroje ku namáčení lahví, stroje k nalepování’ etiket,
stroje k plnění lahví, přeplakování lahví, zátkování lahví
Tácy k výčepním stolům
Tlakoměr
Tlakostroje úplné, čerpací, vodní tlakostrojky pivní, ruční
Transportér lahvových košů
Troubele k plnění lahví, ucpávky do jehel
Valník na lahvové koš
Ventilátory
Ventily přeplakovací, redukční na kyselinu, ssací, sudové, vzdušní a zpáteční
Vozíky na láhve
Vyplakovače lahví a sklenic
Výtah na lahvové koše, vytahováky korků, vyvozovač páry
Vývrtky korků
Záklopky na láhve
Zámyčky redukční na kys. uhl
Zařízení k mytí lahví
Zátkovačky
Zátky korkové
Známky na pivo

Související obrázky:

Reklama pivovarský inženýr J. Rosenberg

Technická kancelář pro stavbu pivovarů a sladoven

Městský stavitel J. Rosenberg, pivovarský inženýr
Technická kancelář pro stavbu pivovarů a sladoven založená roku 1873.
PRAHA, Král. Vinohrady,
Dobrovského ulice 13,

Zařízení k sedlání sudů (systém J. Rosenberg) provedeno roku 1800 v pivovaře pana J. S. Daubka v Litni. Podál klenby obou šíjí sestrojená jest jednokolejná dráha, po niž se pohybuje přístroj rotační spojený s přístrojem zvedacím. Co přístroje zvedacího použito diflerenciálního kladkostroje, přístroj běhací jest litá cívka tak sestro­jena, že nemůže s kolejnice nikterak se vymknouti. Při dosti malém jednostranném zataženi za řetěz pohybuje se celý přístroj ve směru naň působícím. (Obr. 51.)

Způsob sedlání sudů a sklep systému Rosengerg
Způsob sedlání sudů a sklep systému Rosengerg

Inženýr Josef Rosenberg ve svém článku „Vice světla! z r. 1888 píše: Nedostatek vzduchu stěžuje dýchaní, úží prsa, způsobuje tlení. Nedostatek světla činí každý krok nejistým, obmezuje obor činnosti.
V prostoru dostatečně osvětleném možno se jistě pohybovali, těžko-hybnost nohou a rukou, jakouž z přičiň nejistoty ve tmě pociťujeme, mizí, člověk pohybuje se volně. Zvláště platí to o světle slunečním, jež paprsky svými až do nejhlubších a nejvzdálenějších koutů pro­niká a blakodárně působí na člověka, zvíře i rostlinu.    

Vpuštěno do uzavřené místnosti rozlévá se světlo denní stejně intensivně do všech její častí, práce může se na každém místě vykonávali a stejnou dobou končití. Nic nepřekáží chodu její, práce jest usnadněna. Žádný stín není tak tmavým, aby jej světlo denní neproniklo. A za nejchmur­nějšího listopadového dne nepoměrně lépe se pracuje, než za nejlépe osvětlené noci , ani elektrické osvětlení nevyjímaje a tak se to má i se světlem sklepním. Je-li sklep sebe spořeji osvětlen světlem denním, provádí se jakákoli práce zcela jinak, než musíme-li ji konati při světle stearinové neb parafínové svíčky. Bludičky! Proč pak se tedy stále zřizování světlých sklepu zanedbávalo? Netřeba jiti pro od­pověď daleko a dá se tato shrnouti v následujícím: Až do nedávná sotva při obydelnich staveních přihlíželo se k tomu, aby byla přiměřeně světlá. Chodby, kuchyně a schody musily být celý rok stále osvětlovány anebo musil s sebou nájemník nositi voskový sloupek. Co se tenkráte dbalo na vzduch a světlo? Jak tedy nyní odpomoci?
Při nových stavbách lze na to vzíti ohled, při stávajících musí se nejprvé shotoviti plán a pak možnost osvětlení vyhledati. Při nových stavbách upraví se jednoduché otvory tak, aby bylo přiměřené světlo po celém sklepě, okenní otvory pak se zasklí, aby transmisse tepla byla nemožnou. Paprsky sluneční neproniknou

Měsíce kdy se svítí
Měsíce kdy se svítí

tabulemi dovnitř, poněvadž vnitřní tabule po cely rok jsou naběhlé. Ostatně mají se voliti skleněné tabule jen průsvitné a nikoli průhledné, aneb aby byly průsvitné, natříti je vápnem. Zařízením tímto odpadá pak oteplování sklepa a začouzení svíčkami neb jiným svítivém, jelikož chodí se se světlem takřka bez přestání.
   Vezměme, že pracuje se ve sklepě denně průměrně od 5 hodin z rána do 9 hodin večer, tedy 15 hodin
denně, což činí do roka 15×365=5475 hodin, kdy se svítí. Je-li zavedeno do sklepa světlo denní, obdržíme následující, v každém ohledu
příznivý výsledek: Tudíž o 4018 hodin, kdy se svítí, méně; výsledek tento nepotřebuje zajisté dalšího vysvětlení, číslice tyto mluví zřetelně. 

Skladné sklepy a spilka
Skladné sklepy a spilka

Uvádíme některé stavby  provedené Technickou kanceláří pro stavbu pivovarů a sladoven firmy J. Rosenberg :
Amstetty (Dolní Rakousko), skladné sklepy, pan Jan Mayr.
Benešov, parostrojní varna, chladicí stoky, dvojatý hvozd, vodárna se železnými nádržkami,
sprchový stroj chladicí na studhičnou i ledovou vodu s parní pumpou atd. v pivovaře
Jeho cis. Výsosti pana arcivévody Františka Ferdinanda Rakouského ďEste.
Bydžov, sklep lahvový s manipulační lednicí pro hostinec p. Arnošta Schreibera.
Červená Řečice, přestavba skladných sklepů v arcibiskupském pivovaře.
Dobřejovice, dvojatý hvozd a přestavba humen v arcibiskupském pivovaře.
Hořice, skladné sklepy v akciovém pivovaře a sklepy hostinské v Hořicích a Jičíně.
Jaroměřice (Morava), dvojatý hvozd a přestavba humen v pivovaře J. J. pana kníž. Pálffy-
Rietberga.
Jihlava (Morava), spilky v pravovar. pivovaře.
Kolín, dvojitý hvozd, přestavba humen a varny v pravovar. pivovaře.
Meziříč Velká (Morava), skladné sklepy, přestavba spilek, dvojitý hvozd, přestavba humen

Sklepy pivovaru Liten
Sklepy pivovaru Liten

v pivovaře J. J. kněžny Leop. z Lobkoviců.
Mírovice, dvojitý hvozd, přestavba humen a varny v pravovar. pivovaře.
Náchod, manipulační lednice v městském pivovaře.
Nymburk, skladné sklepy v pravovar. pivovaře.
Pacov, dvojitý hvozd, skladné sklepy a kvasírna, přestavba humen v panském pivovaře p.
dra ryt. Weisse.
Police n. M., skladné sklepy a spilky v pravovar. pivovaře.
Plandry, chladicí stoky v pivovaře vysokorodé svob. paní Luisy z Dobřenských
Sni i dary, skladné sklepy v pivovaře pana ryt. z Wagnerů.
Stříteř, hvozd v pivovaře J. J. knížete z Hohenzollernů.
Třebíč (Morava), skladné sklepy, přestavba dvoj. hvozdů v pravovar. pivovaře.
Votice, dvojatý hvozd, přestavba humna a varny, železný nádůvník v pivovaře pana rytíře
ze Schlesingerů.
Žebrák, skladné sklepy, spilky, humna, dvojitý hvozd, strojní zařízení na půdách, přestavba
varny, železné nádůvníky a’vodní pumpu, železnou nádržku, vodovod atd. v pivovaře
pana F. J. Nejedlého.
Dodané projekty k různým stavbám:
Amstetty (Dolní Rakousko), stavba paróstrojního pivovaru p. J. Mayra.
Benešov, sklepy skladné a spilky, pivovar Jeho cis. Výs. pana arcivévody Františka Ferdi­
nanda Rakouského ďEste.
Dobrovice, skladné sklepy a rekonstrukce pivovaru J. J. knížete Thurn-Taxis.
Kašparské Hory, přestavba skladných sklepů v pravovar. pivovaře.
Konopiště, přestavba skladných sklepů J. J. knížete z Lobkoviců.
Mladá Boleslav, skladné sklepy a přestavba pravovar. pivovaru.
Podkován, skladné sklepy a přestavba starých v akciovém pivovaře.
24
Ve stavbě se nalézají:
Králové Dvůr, skladné sklepy, spilky, chladicí stoky a přestavba humen v parostr. pivovaře
pana Frant. Klazara.
Liteň, skladné sklepy v panském pivovaře pana J. F. Daubka.
Yaltinov Velký u Jabloně, skladné sklepy, spilky a parostrojní varna pana Jos. Groha.
Práč, spilky v pivovaře The Bohemian Breweries Limited.
Libeň, sklepy „ „ „ „ „ (dříve Knobloch).
Libeň, budova varní „ „ „ „ „ „
Hořice, dvojitý hvozd a rekonstrukce humna, sládkův byt v akc. pivovaře a sladovně.
Mimo jmenovaných staveb pracuji na různých projektech, kteréž
se letošního roku uskuteční.

Související obrázky: