Pivo, jeho vznik, výroba a opatrování

Pivo jest nápoj, jehož bylo hojně užíváno již v VII. století př. Kristem. Bylať příprava piva, ovšem že ne v nynější

Vaření piva ve varně na přímý otop
Historie pivovarnictví

jeho podobě a dokonalosti známa v dobách nejstarších. I když nevzpomínáme krále Flanderského, Gambrina, musíme zajíti hodně daleko v dějinách, kde slyšíme již o výrobě piva. Staří Egypfané měli nápoj, zvaný ,,hag”, který připravovali ze sladu pomocí kvašení. Také stáři Herové, Keltové a Germáni v prvém století po Kristu znali připravovati ječný nápoj. Staří Slované znali připravovati ve starých dobách ječný nápoj, zvaný „kamas“, kterým, jak dějiny praví, již byli častování poslové řečti. Také Slované to měli býti, kteří první uměli vařiti piva chmelová.

A že dobré pivo znali stáři Čechové vařiti, o tom svědčí nejlépe, že ve starých dobách bylo české pivo vyváženo za hranice, obzvláště pražské pivo těšilo se v Německu veliké oblibě.

Původně mohl vařiti každý pivo doma. Ještě Karel IV. ve své zlaté bulle dal svobodu pivovarům a sladovnám.

Karel IV dokument LP 1349
Karel IV dokument LP 1349

Později však, když králové dávali městům tak zvané výsady, nastal rozmach v pivovarnictvi, jelikož pak mohli býti pivovary a sladovny vždy jen v určité vzdálenosti t. zv. „mílové právo“. Tenkráte počali se pivovarníci spojovati v bratrstva a cechy, které měli hlavně pořádek udržovati a bdíti nad těmi, kdož také začali pivo vařiti ještě mimo svého

Listina sladovnického cechu
Listina sladovnického cechu

zaměstnání. Z toho povstávaly spory, které se táhly dlouhou řadu let a byly posléze částečně urovnány smlouvou Svatováclavskou z r. 1517. a trvaleji teprve za Karla VI. r. 1739 t. zv. generální artikuli cecovní. Od té doby uplynulo ovšem mnoho let a výroba piva byla stále a stále zdokonalována.

   V nynější době vyrábí se pivo skoro výhradně jenom ze „sladu“, připravovaného z dobrého ječmene lihovým kvašením. Semele se určité množství sladu (dle toho, mnoho-li a jak silné pivo má býti připraveno), avšak nesmí se semleti jako na mouku, nýbrž pouze mezi dvěma válci rozdrtiti, jelikož zbytky jeho, obzvláště slupky, tvoří později přirozený filtr na kádi zcezovací. Takto semletý slad „vystírá se“ po té do kádě určené k tomu účelu, do určitého množství vody, za stálého míchání, buď ručního nebo pomocí strojů, čímž vytvoří se t. zv. „záděl“.

Část tohoto zádělu pustí se pak na kotel, načež přikročí se k t. zv. „rmutování“. Rmutování jest vyhřívání zádělu na kotli, na určitý stupeň, t. zv. cukrotvorný. Veškerá práce ve varně není nic jiného, nežli přeměňování škrobu a bílkovin ve sladu obsažených v cukr a dextriny. Tato proměna děje se nejlépe při 54—60° R.1)54—60° R. odpovídá 67,5—75°C Proto nutno vždy bedlivě k tomu přihlížeti, aby tato teplota při rmutování překročena nebyla. Rmuty bývají obyčejně dva nebo tři. Když vypumpován byl poslední rmut na kád, ponechá se t. zv. „břečka“ určitý čas v klidu, načež povstává sladká kapalina „sladina“ zvaná. Po té přikračuje se k zcestování , a tu hlavně, jak již vpředu podotknuto bylo, jsou to slupky sladové, které svým usazením utvořily přirozený filtr, skrze který možno procediti sladinu úplně čistou a která se poušti na kotel. Když stekla všechna mladina na kotel (t. zv. předek), přikročí se ku skypření mláta (zbytku to sladového) a k propláchnutí jeho teplou vodou. V mlátě tom obsaženo jest ještě mnoho sladiny, již nutno z něho odstraniti a dostati rovněž na kotel. Práce ta děje se t. zv. „výstřelkem“, t. j. proplachováním teplou vodou. Kapalina takto získaná, spojí se na kotli s mladinkou původní. Když docíleno takto určitého množství sladiny nutno uzavřití kotel, načež přikročí se k vlastnímu „vaření“.

Vařením odpařujeme přebytečnou vodu, abychom dostali kapalinu dostatečně silnou, načež přidáváme k ni chmel; to jest okořeníme ji. Když vařili jsme smíšeninu tuto dosti dlouho což trvá asi dvě hodiny — přikročíme k pumpování na „štoky“ skrze t. zv. „ciz“, kdež se chmel od hotové mladinky (piva) odděluje. Štoky jsou veliké nádoby, podobné obrovským misám, určené k tomu, aby na nich mladinka na určitý stupeň vychladla. Chladnutí na štokách závisí od doby ročni.

Stoky
Stoky

V zimě vychladne mladinka na potřebný stupeň přirozeně (4—5° R)2)4—5° R je 5—6,25°C, kdežto v létě musi se chladiti uměle. Pouští se přes vysoké „sprchové aparáty“, jimiž cirkuluje ledem chlazená voda a tak schladime i mladinku na žádoucí teplotu, nežli přijde do spilky. Když mladinka přiměřeně vychladla, přikračují finanční orgánové k „měření“, načež po zjištění množství a hutnoty, může býti vpuštěna přes chladící stroje do spilky.

Spilka jest místnost, pokud možno studená, opatřená lednicí. Zde ukládá se mladinka do velikých kádí (20—40 hl) a přidáním kvasnic prodělává hlavní kvašení. Hleděti se musí hlavně k tomu, aby udržovala se vzorná čistota v celé místnosti i ve všech nádobách. Obzvláště kvasnice musí býti vzorně čisté, pokud možno čerstvé a ne vypracované. Kvasnic dává se průměrně na 1 hl 1/2—3/4l.  Když jest mladinka 1 den ve spilce, lze na ní pozorovati změnu. Na povrchu počne se tvořili bílá hustá pěna — říkáme, že „zaprašuje“. Druhý den se tato pěna shrnuje v malé chomáčky a již třetího dne promění se ve vysoké „bílé kroužky“. Čtvrtý den tyto bilé kroužky hnědnou, následujícího dne se ztrácejí, až pak šestého dne dostaneme na mladině zvláštní tygrovitou pokrývku. Tu počne se mladina čistiti a my pozorujeme 7.—8. dne, že mladina, jíž možno již nazývatí mladým pivem, má barvu čistou, jiskrnou, a může býti vpouštěna do sudů ležáckých.

Sudy ležácké jsou nádoby 20—80 hl veliké, umístěné ve chladných sklepích. Naplňování těchto nádob neděje se najednou, nýbrž přihlíží se k tomu, aby každá jednotlivá kád rozdělila se na několik sudů ležáckých. Trvá tudíž naplňování každého sudu několik dnů a do každého přijde několik rozdělených várek. Tim docílí se stejnoměrnosti a stejného vykvašení piva. Na sudech ležáckých prodělává pivo „dokvašování“.

Ležácký sklep
Ležácký sklep

Obsahuje totiž ještě určitou část kvasnic, které se ve spilce neusadily a jež zde stále ještě pracují. Tuto určitou částku kvasnic obsahovali musí, jelikož jest žádoucno, aby pivo na sudech ležáckých delší dobu leželo, a leželo by mrtvě, nedostali bychom piva žádoucích kvalit. Na delší dobu ukládá se pivo proto ve sklepích, aby dokvasilo a nasytilo se co možná nejvíce kysličníkem uhličitým. Proto jest důležito, aby byly sklepy pokud možno studené, jelikož za studená pohlcuje pivo mnohem více kysličníku uhličitého než za tepla. Doba ležení není stejná. Záleží od síly a jakosti piva a od toho, jak jde na odbyt. Můžeme tudíž „vystavovati“ piva 3 týdny, až i 8 měsíců stará. Dle tohoto uležení rozeznávají se jednotlivé druhy a ceny piva.

Když pivo dostatečně odleželo, stáčí se do soudků transportních. V dobách starších dělo se toto stáčení přímo do sudu pomocí střívka. V době nynější3)Tato učebnice pro hostinské pomocníky byla sepsána dle knihy „Servierkunde“ napsané Adolfem Fr. Hessem, c.k. ředitelem odborného školství, za pomoci odborných učitelů Karla Scheichelbaura a Antonína Sirového ve Vídni roku 1899, upravil restauratér Josef Valnoha, kdy skoro všecky pivovary již jsou zmodernisovány, stáčí se pivo přes zvláštní přístroje pomocí tlaku vzduchu. Pokud jakosti piva se týče, dlužno rozeznávati hlavně dva druhy: stáčené a kvasnicové. Stáčené jest skoro všech kvasnic zbaveno a může se piti okamžitě. Pivo kvasnicové však obsahuje ještě dosti kvasnic, přidaných do něho při stáčení, t. zv. „kroužkováním“. Toto okroužkování jest poslední přímý styk pivovaru s pivem. Sudy jsou po té uzavřeny a v reservním sklepě připraveny k dopravě do hostinců. Každý sud opatřen jest číslem sklepa, v němž byl stočen, jakož i datem dne, kdy se tak stalo. Za správnost výkonu při otáčení ručí stáčeč až do opětného vyprázdnění sudu v hostinci. Stalo-li se tedy, že nemohl hostinský některý sud vyčepovati pro přílišné či nedostatečné jeho okroužkování, pivovar snadno dle uvedených značek zjistí, kdo chybu zavinil. Dlužno ovšem přihlížeti k tomu, aby temperatura ve sklepích hostinců rovnala se aspoň přibližně temperatuře sklepů pivovarských. O tom má vésti hostinský záznam.
O skládáni pivních sudů do sklepa si přečteme zítra…

Napsal Jan Sláma, Učebnice pro hostinské pomocníky

Související obrázky:

Poznámky pod čarou   [ + ]

1. 54—60° R. odpovídá 67,5—75°C
2. 4—5° R je 5—6,25°C
3. Tato učebnice pro hostinské pomocníky byla sepsána dle knihy „Servierkunde“ napsané Adolfem Fr. Hessem, c.k. ředitelem odborného školství, za pomoci odborných učitelů Karla Scheichelbaura a Antonína Sirového ve Vídni roku 1899, upravil restauratér Josef Valnoha

Falšování původu chmele a zastřelený obchodník

Zprávy tržní
V Praze, dne 14. ledna 1891.
Počasí od poslední naší zprávy co do teploty  nijak se nezměnilo. Mrazy, jež ohlásily návštěvu svou již koncem roku uplynulého, dodržují a teprve v posledních dnech poněkud povolily, ustoupivše nezbytnému průvodci svému, sněhu, jehož takřka po celé střední Evropě značně napadlo, aspoň nasvěd­čují tomu neustálé zprávy o přerušení dopravy na železnicích, silnicích a řekách, jakož i o ohromných vánicích a způsobených jimi, zejména v horských krajinách, svízelích.

Že obchod tím velice trpí, ne­třeba ani dokládati a jeví se následky toho také již na trzích. Led dosud na mnoze se dokládá a do­sáhl letos neobyčejné tloušky 45—50 cm., v kteréžto síle ovšem ve sklepě rychle přibývá, avšak špatně
se spracuje, z příčiny té seká se v Praze raději nový, slabší. 

Následkem sněhových vánic byl včerejší zdejší trh slaběji navštíven.
Smýšlení v pšenici a žitu bylo pevné, v ječmenu poněkud mdlé. Dle úředních zá­znamů prodáváno:
Pšenice jakosti 1. hektol. od 74 do 79 kg. za zl. 9.30—10.05, žita 70 -76 kg za zl 8.50 až zl. 9.10,,ječmene 65—69 Kg. za zl. 7.55—8.60, ovsa 43—50 kg. za zl. 720—7.80, sena za zl. 2.80—4.10.
Do trhu dostavily se 2 vozy.
Slad.
Obchod sladem jest klidný, neboť po­ptávky nejsou téměř žádné. Znamenáme v Praze dle jakosti zl. 12.—13.50 za 100 kilo.
Sladový květ jde dobře na odbyt a platí se z če­ských a moravských stanic zl. 4.50- 4 70.
Rakovník, 9. ledna 1891.
Chmel.
(Referuje J. Vojáček v Rakovníku.)
Oče­kávané stoupání cen chmele v lednu stalo se skut­kem. Již od druhé polovice prosince převládá stále živější obchod a obrat za posledních 20 dnů byl velice značný. Ceny jsou stále pevnější. Skutečné prima chmele nikdo pod 150 zl. za 50 kg prodati nechce, ano většina majitelů takového zboží doufá v bývalé vysoké ceny. Výborné střední druhy zna­menáme dnes od 120 až do 130 zl. za 50 kg.

Pod­řízené, špatný vzhled mající chmele jsou až na něco málo žoků vyprodány a docílilo se za ně 105—115 Zl. za 50 kg. Zásoby jsou malé.
Žatec, 6. ledna 1891.

Ačkoliv v prosinci obchod chmelem obyčejně liknavějším bývá, přece se za posledních čtrnácte dnů velké množství žateckého a rakovnického chmele prodalo a poněvadž to ponejvíce jen „střední” druhy chmelů byly, které se od 115 až do 140 zl. za 50 kg platily, jest patrno, že ceny stouply a jelikož celý leden ještě živější obchod očekávati lze, není vy­loučeno, že se ceny ještě zvýší a proto dle našeho náhledu jest dnes nejpříhodnější doba ku krytí po­třeby chmele.

Majitelé skutečného prima chmele domnívají se stále, že bývalé vysoké ceny dosáhnou a do dnes pod 150 zl. za 50 kg. prodávati nechtějí.
Jak jsme již dříve přislíbili, zmíníme se podro­bněji o poměrech našeho chmelného trhu vůbec a tu dovoluji si v první řadě naše pivovary na to upozorniti, aby jiné chmele, nechtějí-li býti ošizeny , než tržnicí ověřené nekupovaly.
Jak důležitým „ověřování” jest a jak chrání ku­pujícího chmele před škodou, pozná každý již z těchto několika případů:

„Letos byla žatecká známkovací síň nucená veřejně prohlásiti, že chmel, který firma v Žatci (též v Kounové) od panství fůrstenberského koupila, známkovati (ověřovati) nebude, a to z toho důvodu, že nakupovač oné firmy svezl rozličné kou­pené krajské chmele do S. kde jmenované panství své okresní chmele ležeti má a žádal na tamnějším starostovi, aby mu všechny chmele, i ty tam přivežené, zapečetil „co okresní zboží”. Jen poctivému starostovi a ryzému charakteru tamnějšího hospo­dářského správce pana S. jest co děkovati, že se žádosti onoho nakupovače nevyhovělo a tím se za­mezilo, že jmenovaná firma v Žatci ty chmele pivo­varu co chmel okresní prodati nemohla.

Interier Žatecké známkovny chmele s pracovníky
Interier Žatecké známkovny chmele s pracovníky

Nyní ohlašuje známkovací síň v Žatci, že chmel z obce „W.” nebude pověřován, poněvadž tamnější starosta obce nepočínal prý si při ověřování tam narostlého chmele zcela správné. Toto vyloučení obce stalo se zajisté jen ve prospěch pivovarů! Není tomu dávno, co
vrátila žatecká známkovací síň jisté firmě v Žatci a panu P. též v Žatci chmele jí k ověření přive­zené. Proč se tak stalo, bude snad každému jasno!
Jisto jest, že tímto odmítnutím známkovací síň pivo­varům jen prospěla!

Dne 13. prosince minulého roku za­střelil se v Žatci obchodník chmelem, Ondřej Paulus,  a to z té příčiny, že prý nechtěl přežiti vyšetřování, které s ním na základě udání tamější známkovací síně mělo býti zavedeno, anebo již zavedeno bylo.
Podobných případů, kde známkovací síně (žate­cká, rakovnická a ouštěcká) pivovary před velkou škodou chrání, mohlo by se na sta vypočítat a proto každá správa pivovaru, pokud si nekoupí chmel sama na místě, musí ve svém vlastním zájmu o to dbáti, aby bez známky (bez ověření, známkování) tržnice ani žok chmele do pivovaru se nedostal. 

Mnozí obchodníci namlouvají sice pivovarům, že stačí vážní lístek obce co doklad o původu a pravosti chmele, avšak z případu W…….ského vidno, že takovéto ověření nedostačuje. Proto žádej každý certifikát tržnice! Nemůžeme se dosti diviti tomu, že naleznou se ještě kupci tak důvěřiví, kteří se nechají rozlič­nými lživými vytáčkami některých obchodníků ku kupování neověřených chmelů svésti. Ten obchodník,
který mluví proti ověřování (známkování) chmele a který jen neověřené chmele dodávati chce, nemá zajisté úmysl, pravé žatecké a rakovnické chmele dodávati a pomýšlí jen na ošizení pivovaru. Z toho však též vidno, že poctivý obchodník s chmelem, který má co činiti s konkurencí tak nesolidní a který sám jen ověřené chmele dodává, na růžích ustláno nemá, neboť musí vždy za své pravé, nemíchané ověřené zboží více žádati než ten, kdo nabízí a pro­dává neověřené chmele a tím často mnoho obchodů ztratí! Pravé, nemíchané, ověřené chmele jsou za­jisté lepší a proto též musí býti o něco dražší!”

Zprávy tržní, Kvas, ročník XIX, číslo 2, 1891

Zprávu tuto otiskujeme z „Česk. Lloydu”, jemuž ponecháváme za ni zodpovědnost a jehož redakce připojuje k ní pod čarou: „Zprávu tuto otiskli jsme vzdor tomu, že neměli jsme nijaké příčiny o pravdivosti její pochybovati, teprve po podání nám ověřených důkazů o pravdivosti všech udáni v ní obsažených, tudíž za naprostou pravdivost jich ručime úplně.” a pokud se nás týče, vycházíme z té zásady, ze sládek má chmel znát, chmeli rozumět, a zná-li ho, pak nenechá se napálit. — Z certifikátů se přec pivo nevaří!
’ Zmíněný list, z něhož zprávu tuto vyjímáme, uvádí všude plná jména.
Redakce.

Nařízení, týkající se výroby a prodeje piva v Itálii

Z nařízení císařského zdravotního úřadu, týkajících se zdravotních opatření, pokud se týče potravin a nápojů, vyjímáme následující:
ku výrobě piva smí se upotřebiti pouze sladu z ječmene neb jiných druhů obilí, chmele a kvasnic. Ku čeření piva smějí se upotřebiti prostředky pouze mechanicky účinkující anebo neškodné látky, jako třísky bukové neb dubové, lískové, gelatiny, kamence, fosforečnanu
vápenatého atd. Přísada cizích látek (jako salicylky, kyseliny borové, glycerinu atd.) k pivu za účelem konservování jeho aneb k jiným účelům, se zapovídá.
Prodej piva, jež nakysnutím, zakalením atd. znatelně jest změněno neb porušeno, se zapovídá. Pivo smí se dovážeti pouze v nádobách dřevěných neb z tma­vého skla, ne však olovnatého aneb jiného materiálu, jež se v pivu rozpouští.

Pokud se týče výčepu,
musí býti roury tlakostrojů zhotoveny bud z čistého cínu neb skla, ne však olovnatého. Vzduch musí čerpán býti z volného prostoru.

Drobnosti, Kvas, ročník XIX, číslo 2, 1891

Související obrázky:

Tržnice na chmel v Žatci

V sezení obecního výboru města Žatce dne 27. prosince 1890 referoval mezi jiným purkmistr dr. Schönfeld o změně smlouvy mezi obcí žateckou a městským žateckým spolkem chmelařským, kteráž oběma stranami přijata a spo­čívá v následujícím:
1. Chmelařský spolek dá dvě dolejší místnosti kancelářské budovy žatecké tržnici k disposici.
2. Chmelařský spolek se zavazuje, část zadních místností upraviti co skladiště.
3. Rozvážeče chmele přijme do služby řiditelství tržnice.
Smlouva zní na 6 roků proti roční výpovědi.

Drobnosti, Kvas, ročník XIX, číslo 2, 1891

Várky z klatovského chmele

Před rokem zmínil jsem se v „Kvasu, o první várce ku kteréž použito chmele klatovského z roku 1889.
Piva byla všeobecně chválena. Pobádal jsem ku správnému pěstování chmele v krajích, kde dříve znamenité chmelnice bývaly. V letošní kampani a sice dne 14. prosince 1890 použil jsem ku várce 72 hektol. 11,5° sacch. mladiny opětně „klatovského“ chmele,vypěstovaného panem Jos. Mayerem, na podnět řiditele hospodářské školy, p. R. Treybala. Jako roku loňského byl jsem s chmelem klatovským i letos úplně spokojen. Chmel vyniká jemností, velice příjemným aroma a co se zjevů při pracích ve varně jakož i vydatnosti týče, rovná se nejlepšímu zboží žateckého červeňáku. Mladina řádně povařena, zčeřila se na stokách chladicích jak “havran“, kvašení bylo úplné normální, krásná chuť a vůně mladého piva jest jemně příjemná doufám, ano mohu již předem ujistiti, že piva z této várky bude rovněž znamenité!

Chmel, jejž jsem koupil a upotřebil, byl dán k prozkoumání technickému lučebníku, panu F. Kunratovi v Plzni, který podává následujíc zprávu:

„Vzorek letošního chmele z chmelnice pana stavitele Majera v Klatovech, zaslán mně byl p. řed. Rud. Treybalem ku podrobnému a chemickému rozboru, a maje za to, že výsledek tež zajisté přispěje k tomu, aby se pěstování jeho v krajích pošumavských větší péče a píle věnovala, než dosud se dálo, uveřejňuji rozbor tento ku prospěchu českého hospodářství, jemuž má být pobídkou skvělý výsledek pokusné chmelnice při škole hospodářské v Klatovech, a chmelnice stavitele p. Jos. Majera a dále proto, že výsledky též budou i širší kruhy pivovarnické zajímati.

Hlávky jsou uzavřené, podlouhlé, zašpičatělé, na stopce 1 mm tlusté, průměrné 30 mm dlouhé

Velikost hlávek obnáší průměrné 30—35 mm. Barva jich jest světle žlutozelená. Jen nepatrný podíl hlávek jevil okraje listenů načervenalý.

Výsledek mechanického rozboru byl tento :

Stopky  5,34 %
lodyžné listy I,92 %
vřetena 6,80 %
plod 0,81 %
listen 80,32 %
moučka 4,81 %
Rozbor chemický podal tento výsledek:
Vláha a ztráta sušením I0,20 %
Podíl rozpustný v étheru ….I5,90 %
Podíl rozpustný v líhu 33,46 %
Lupulinu étherem extrahovaného 9,06 %
v tom je slupek 2,32%
a lupinu 6,74%
lupulinu mech. získáného 4.81 %
úhrnem lupulinu 11, 55%

Výsledky získané řadí chmel tento mezi naše nejlepší chmele české — rakovnické i žatecké a jest patrno, že půda klatovská jest taková, aby v ní s prospěchem i ve velikém mohl býti pěstován. Leží nyní jedině na rolnictvu pošumavském tohoto odvětví se chopiti, a nepochybujem, že práce bude provázena zdarem a hmotným výtěžkem.

Dle statistických dát pěstuje se chmele sice nad spotřebu, však tuším, že by nebylo na škodu, pěstovati chmel i tam, kde výbornou jakostí se vyznamenává a přestati tam, kde jen druhy podřízenější ano úplné hrubé práci a namáhání hospodáře odměňují.

Ohražuji se proti domněnce, že bych pro Klatovsko snad z nějaké ziskuchtivosti psal: chraniž bůh! Mám dosti na tom, že každý šenkýř nyní chce býti dodavatelem ječmene — potom bylo by to zlo u nás rozhodně ještě horší. Avšak skutečně dobré zboží dá se vždy dobře upotřebiti. Klatovy mají půdu ku pěstování dobrého chmele, avšak majitelé pozemků nemají, jak se zdá, vůle, k důležitému i výnosnému

podniku hospodářskému přiložiti pilné, přičinlivé ruky. Zdá se mi to i z okolnosti, že ku várce 14. prosince m. r. ustanovené, na uctivé pozvání závod náš navštíviti a přesvědčiti se očividně o upotřebení vypěstovaného chmele, ač přítomnost svou přislíbili, vyjma prvního dodavatele „klatovského chmele”, p. Majera, nedostavil se ani jediný, čehož jen lituji! Těžko k dobru nutit, kdyby takové polohy, půdy atd. měli naši spolubratři němečtí, jsem jist, že zakrátký čas jinak by krajina vypadala. Ovšem bez práce, bez základu hmotného chmel neporoste, aniž dá užitku. Něco za něco, nic zanic!

Pivo vyleželé podá opětného důkazu, že při racionelném a rozumném chmelaření půda klatovská tak jest mocna ploditi chmel výtečné jakosti, jako půda žatecká a rakovnická a rozhodně lepší než ouštěcká. Posečkejme !

Frant. Felix,
sládek v Koutech.