Falšování původu chmele a zastřelený obchodník

Zprávy tržní
V Praze, dne 14. ledna 1891.
Počasí od poslední naší zprávy co do teploty  nijak se nezměnilo. Mrazy, jež ohlásily návštěvu svou již koncem roku uplynulého, dodržují a teprve v posledních dnech poněkud povolily, ustoupivše nezbytnému průvodci svému, sněhu, jehož takřka po celé střední Evropě značně napadlo, aspoň nasvěd­čují tomu neustálé zprávy o přerušení dopravy na železnicích, silnicích a řekách, jakož i o ohromných vánicích a způsobených jimi, zejména v horských krajinách, svízelích.

Že obchod tím velice trpí, ne­třeba ani dokládati a jeví se následky toho také již na trzích. Led dosud na mnoze se dokládá a do­sáhl letos neobyčejné tloušky 45—50 cm., v kteréžto síle ovšem ve sklepě rychle přibývá, avšak špatně
se spracuje, z příčiny té seká se v Praze raději nový, slabší. 

Následkem sněhových vánic byl včerejší zdejší trh slaběji navštíven.
Smýšlení v pšenici a žitu bylo pevné, v ječmenu poněkud mdlé. Dle úředních zá­znamů prodáváno:
Pšenice jakosti 1. hektol. od 74 do 79 kg. za zl. 9.30—10.05, žita 70 -76 kg za zl 8.50 až zl. 9.10,,ječmene 65—69 Kg. za zl. 7.55—8.60, ovsa 43—50 kg. za zl. 720—7.80, sena za zl. 2.80—4.10.
Do trhu dostavily se 2 vozy.
Slad.
Obchod sladem jest klidný, neboť po­ptávky nejsou téměř žádné. Znamenáme v Praze dle jakosti zl. 12.—13.50 za 100 kilo.
Sladový květ jde dobře na odbyt a platí se z če­ských a moravských stanic zl. 4.50- 4 70.
Rakovník, 9. ledna 1891.
Chmel.
(Referuje J. Vojáček v Rakovníku.)
Oče­kávané stoupání cen chmele v lednu stalo se skut­kem. Již od druhé polovice prosince převládá stále živější obchod a obrat za posledních 20 dnů byl velice značný. Ceny jsou stále pevnější. Skutečné prima chmele nikdo pod 150 zl. za 50 kg prodati nechce, ano většina majitelů takového zboží doufá v bývalé vysoké ceny. Výborné střední druhy zna­menáme dnes od 120 až do 130 zl. za 50 kg.

Pod­řízené, špatný vzhled mající chmele jsou až na něco málo žoků vyprodány a docílilo se za ně 105—115 Zl. za 50 kg. Zásoby jsou malé.
Žatec, 6. ledna 1891.

Ačkoliv v prosinci obchod chmelem obyčejně liknavějším bývá, přece se za posledních čtrnácte dnů velké množství žateckého a rakovnického chmele prodalo a poněvadž to ponejvíce jen „střední” druhy chmelů byly, které se od 115 až do 140 zl. za 50 kg platily, jest patrno, že ceny stouply a jelikož celý leden ještě živější obchod očekávati lze, není vy­loučeno, že se ceny ještě zvýší a proto dle našeho náhledu jest dnes nejpříhodnější doba ku krytí po­třeby chmele.

Majitelé skutečného prima chmele domnívají se stále, že bývalé vysoké ceny dosáhnou a do dnes pod 150 zl. za 50 kg. prodávati nechtějí.
Jak jsme již dříve přislíbili, zmíníme se podro­bněji o poměrech našeho chmelného trhu vůbec a tu dovoluji si v první řadě naše pivovary na to upozorniti, aby jiné chmele, nechtějí-li býti ošizeny , než tržnicí ověřené nekupovaly.
Jak důležitým „ověřování” jest a jak chrání ku­pujícího chmele před škodou, pozná každý již z těchto několika případů:

„Letos byla žatecká známkovací síň nucená veřejně prohlásiti, že chmel, který firma v Žatci (též v Kounové) od panství fůrstenberského koupila, známkovati (ověřovati) nebude, a to z toho důvodu, že nakupovač oné firmy svezl rozličné kou­pené krajské chmele do S. kde jmenované panství své okresní chmele ležeti má a žádal na tamnějším starostovi, aby mu všechny chmele, i ty tam přivežené, zapečetil „co okresní zboží”. Jen poctivému starostovi a ryzému charakteru tamnějšího hospo­dářského správce pana S. jest co děkovati, že se žádosti onoho nakupovače nevyhovělo a tím se za­mezilo, že jmenovaná firma v Žatci ty chmele pivo­varu co chmel okresní prodati nemohla.

Interier Žatecké známkovny chmele s pracovníky
Interier Žatecké známkovny chmele s pracovníky

Nyní ohlašuje známkovací síň v Žatci, že chmel z obce „W.” nebude pověřován, poněvadž tamnější starosta obce nepočínal prý si při ověřování tam narostlého chmele zcela správné. Toto vyloučení obce stalo se zajisté jen ve prospěch pivovarů! Není tomu dávno, co
vrátila žatecká známkovací síň jisté firmě v Žatci a panu P. též v Žatci chmele jí k ověření přive­zené. Proč se tak stalo, bude snad každému jasno!
Jisto jest, že tímto odmítnutím známkovací síň pivo­varům jen prospěla!

Dne 13. prosince minulého roku za­střelil se v Žatci obchodník chmelem, Ondřej Paulus,  a to z té příčiny, že prý nechtěl přežiti vyšetřování, které s ním na základě udání tamější známkovací síně mělo býti zavedeno, anebo již zavedeno bylo.
Podobných případů, kde známkovací síně (žate­cká, rakovnická a ouštěcká) pivovary před velkou škodou chrání, mohlo by se na sta vypočítat a proto každá správa pivovaru, pokud si nekoupí chmel sama na místě, musí ve svém vlastním zájmu o to dbáti, aby bez známky (bez ověření, známkování) tržnice ani žok chmele do pivovaru se nedostal. 

Mnozí obchodníci namlouvají sice pivovarům, že stačí vážní lístek obce co doklad o původu a pravosti chmele, avšak z případu W…….ského vidno, že takovéto ověření nedostačuje. Proto žádej každý certifikát tržnice! Nemůžeme se dosti diviti tomu, že naleznou se ještě kupci tak důvěřiví, kteří se nechají rozlič­nými lživými vytáčkami některých obchodníků ku kupování neověřených chmelů svésti. Ten obchodník,
který mluví proti ověřování (známkování) chmele a který jen neověřené chmele dodávati chce, nemá zajisté úmysl, pravé žatecké a rakovnické chmele dodávati a pomýšlí jen na ošizení pivovaru. Z toho však též vidno, že poctivý obchodník s chmelem, který má co činiti s konkurencí tak nesolidní a který sám jen ověřené chmele dodává, na růžích ustláno nemá, neboť musí vždy za své pravé, nemíchané ověřené zboží více žádati než ten, kdo nabízí a pro­dává neověřené chmele a tím často mnoho obchodů ztratí! Pravé, nemíchané, ověřené chmele jsou za­jisté lepší a proto též musí býti o něco dražší!”

Zprávy tržní, Kvas, ročník XIX, číslo 2, 1891

Zprávu tuto otiskujeme z „Česk. Lloydu”, jemuž ponecháváme za ni zodpovědnost a jehož redakce připojuje k ní pod čarou: „Zprávu tuto otiskli jsme vzdor tomu, že neměli jsme nijaké příčiny o pravdivosti její pochybovati, teprve po podání nám ověřených důkazů o pravdivosti všech udáni v ní obsažených, tudíž za naprostou pravdivost jich ručime úplně.” a pokud se nás týče, vycházíme z té zásady, ze sládek má chmel znát, chmeli rozumět, a zná-li ho, pak nenechá se napálit. — Z certifikátů se přec pivo nevaří!
’ Zmíněný list, z něhož zprávu tuto vyjímáme, uvádí všude plná jména.
Redakce.

Neštěstí při požahování sudů v akciovém pivovaře v Plzni

Neštěstí, jakáž přihodila se loňského roku při požahování zejména v akciovém pivovaře v Plzni a ve Freiberku v Sasku, způsobila, že v poslední době otázka požahování sudů opět oživla a tím k důležitému předmětu tomuto obrácena pozornost kruhů odborných. Že pronesené v záležitosti této náhledy jednotlivců, čerpané z praktického života, v mnohém se různí, ano dokonce sobě i odporují, lze snadno pochopiti a dá se omluviti zejména nedostatečnou znalostí na­uky o plynech.

Požahování ležáckého sudu
Požahování ležáckého sudu

   Vážený přítel náš, pan Hanuš Jirsík, sládek v Eggenbergu, píše nám o věci té následovně.
Především dovoluji si tvrditi, že jen trestuhodné zanedbávání nejen nutné, nýbrž každé opatrnosti může způsobiti neštěstí při požahování sudů a bývá to v nejvíce přípa­dech tak zvaný „usuelní” způsob práce, t. j. že necháme bednáře požahovati bez do­hlídky, prováděti práci, která nejrozmanitěj­ších úrazů jest podmínkou.
   Dělníci tito ne snad z nevědomosti, nýbrž v bezmezné lehkomyslnosti zkázu sami přivodíce, vydávají nejen vlastní život největ­šímu nebezpečí, nýbrž vrhají také na pivovar velikou zodpovědnost. A takovým zlořádům nemělo by se zabrániti ?

Přední dělník, kterýž má nad vykoná­váním práce s železnou vytrvalostí a bez­ ohlednou přísností bdíti, jest vždy vinníkem předpokládaje, že vzdor domnělé spolehli­vosti k opatrnosti dá se nabádati. Nevím se pamatovati, abych byl někdy slyšel, že při roztavování staré smůly v sudech, tedy při práci nejdůležitější, ať si tato dála se již přímým ohněm anebo pomocí stroje, přihodilo se neštěstí, že někdo přišel k úrazu,
a stal-li se přece kdy pád takový, pak za­ jisté byla příčinou toho neznalost práce.
   Pouze ničemným, přenáhleným vypalováním špuntovnic a čepů žhavými žehadly může způ­sobeno byli neštěstí a to zajisté dle mého náhledu dostačí, aby k dozoru vybírány byly síly zkušené, spolehlivé.
Stane-li se nějaký úraz v malém závodě, kde nuceni jsme pracovati se slabými aneb docela nevyškolenými silami, pak spíše lze neopatrnost prominouti; avšak ve velkých závodech, kde jsou zkušení a dobře placení přední dělníci a síly pracovní rozděleny, nemělo by se takové neštěstí s tak krutými následky, jako jsme se v poslední době do­četli, nikdy přihoditi. A čím bylo neštěstí zaviněno ?
   Tím, že krátce po roztavení staré smůly v sudě ležáckém hleděno vypáliti otvor špuntovnice, neboť k úplnému provedení tohoto obmýšleného výkonu nemůže ani do­jiti, jelikož přiblížení se rozžhaveného žehadla k otvoru špuntovnice má již také v zápětí zapálení nashromážděných v sudě plynů a horkých par smolných a v nejvíce případech bývá také příčinou explose.

Takovým nehodám lze zajisté snadno zabrániti, třeba jednoduše vypalování špun­tovnic a čepovnic čerstvě požahnutých sudů ponechali na druhý den!
   Takové nehody přispívají velice k udr­žení beztoho silně již zakořenělé nedůvěry k strojům požahovacím, a přece jest požaho­vání sudů ležáckých pomocí dobrého stroje způsobem jedině racionelným a ne nebez­pečným.
Pracuji již po 3 roky požahovačkou, jejíž konstrukce nemohla býti jednodušší, a jsem s výsledky úplně spokojen, neboť spotřebujeme při rozsahu našeho obchodu pouze 300 až 400 kilo smůly oproti 10.000 až 15.000 kilo v době dřívější.

Ke konci budiž mi dovoleno, popsati blíže explosi ve smyslu případu předem uvedeného. Zapálením způsobená explose jest náhlé shoření plynů a smolných par, jež se silnou rozpínavostí splodin spalování jest spojeno.
     Hořlavé plyny samy o sobě nejsou rovněž tak s to, způsobiti explosi, jako atmosférický vzduch, má-li povstati explose, jest potřebí přítomnosti obou. Směs obou a zapálení její způsobuje za příznivých poměrů náhlé spalo­vání, jež rozšíří se bleskorychle na celý prostor sudový, tak že vyvine se veliké množství tepla, čímž povstává silný tlak plynovitých splodin spalování na uzavírající je stěny.
   Dle toho, v jakém poměru jest smíchán vzduch s hořlavými plyny, může povstati buď jen praskot aneb explose; první z nich jest to, co dráždí nerozum k svévolnosti a bývá příčinou neštěstí, a poněvadž právě svévolnost sama o sobě jest tou příčinou, nutno ji překaziti a k tomu nejvhodnějším a nejjednodušším prostředkem jest co nejpřísnější a vůbec bezohledný dozor nad chasou.

   K témuž předmětu dochází nás následující dopis, jehož obsah ponecháváme zodpovědnosti pana pisatele:
V posledním čísle „Pivovarských listů“ nalézá se článek o „explosi při požahování sudů“ ve kterém obsaženy jsou mnohé nové zásady a náhledy zasluhující důkladnějšího uvážení.
   Tak praví pan pisatel, že prý se mísí vzduch se smolnými parami a plyny a ku vzplanutí této smíšeniny jest prý potřebí 500—700° tepla.
To zajisté chce onen pán dát dříve do­tyčný sud do žáru, aby plyny na takový
stupeň ohřál a pak teprve je rozpáleným železem chce zapálit!
Vůbec odstavec jednající o „míchání“ plynů s atmosférickým vzduchem nejde nám dobře do hlavy, neboť máme za to, že při 500—700° tepla by se asi dužiny sudů rychlé poroučely !
   Theorie o procentovém míchání vzduchu s plyny zdá se nám příliš učenou a při tom velmi nepraktickou, poněvadž dovolené per­centuální přivádění vzduchu ve skutečnosti provésti se nedá a také zapotřebí není, ze skutečnosti víme jenom tolik, že dostatečný a mocný proud atmosférického vzduchu ještě žádnou explosi hořlavých plynů v sudech nezpůsobil!
   Pojednání o účincích strojů koksových neobsahuje rovněž správné vývody, tak na př. se uhlovodíky a kysličník uhelnatý přivádějí proudem vzduchu do sudu jen ten­kráte, když koks v kamnech ještě zúplna rozpálen není, jakmile ale celá vrstva koksová jest rozžhavena, nemohou žádné hořlavé plyny v takovém množství proud vzduchu nasytiti, aby se v sudu vzníti a explodovali mohly.
   Konstrukce strojů požahovacích, které nám jsou známy, jsou vesměs tak zařízeny, že dmychadlo stroje za 1 minutu 30—80 hl vzduchu kamny prožene. Při tomto mocném proudu vzduchovémnení explose možná.

Že sestrojil Albert Grossmann požahovací přístroj, jest pravda, ale ne tak, jak jej pan pisatel popisuje.
   Grossmann má požahovačku koksovku, a ne rourovou. Vůbec činí celý ten článek na nás dojem, jakoby pan pisatel všechny osvědčené a
uznané druhy jiné zatracoval a jen systém Kostanjovcův, který jest tentýž jako všechny dosavadní, odporoučel.
Náš náhled z prakse jest ten, že při požahování strojem nikdy žádný výbuch nastati nemůže, přivádí-li se do sudu mocný proud čistého vzduchu ať již způsobem při­rozeným neb umělým, což jedno jest. V jednom odstavci souhlasíme však s p. pisatelem, totiž v tom, že požahování ležáckýeh sudů dvířkami beze stroje velmi jest nebez­pečné a mělo by se se strany pánů sládků docela zakázati!

Přesné zachovávání před­pisů chrání pracovní síly v závodě našem před jakoukoli nehodou.
H. . .
Kvas, ročník XIX, číslo 2, 1891

Pravidla při požahování budou v příštím příspěvku a najdete je v rubrice “Bednářství”

Související obrázky:

Plzeňské do Ameriky

Vývoz piva z měšťan­ského pivovaru v Plzni do soustátí severoamerického vzrostl za posledních let tou měrou, že obnáší již šestý díl veškerého vývozu evropského piva do zmí­něného soustátí.

Pilsen Burgerlichen Brauhaus
Pilsen Burgerlichen Brauhaus

Panství „plzeňáka“ rozprostírá se v Severní Americe od pobřeží Tichého Oceánu až na břehy Atlantického moře a není většího města v Unii, kde by neměl nápoj ten ctitelů.

Drobnosti, Kvas, ročník XIX, číslo 2, 1891

České pivo v cizině

České pivo těší se, jak se nám sděluje, ve Virtembersku stále rostoucí přízni, následkem čehož jeho dovoz do švábských zemí v posledních letech neobyčejně vzrostl.

Lager Bier
Lager Bier

Dovoz piva bavorského do Virtemberska klesl od r. 1887 z 71 na 51 procent veškerého dovozu, kdežto dovoz če­ského piva se naproti tomu zvětšil a činil v roce 1887 s 9384 hektolitry 13 procent, v r. 1889 však již 29 procent veškerého přivezeného piva. Zdali do­váží se do Virtemberska pivo plzeňské neb některé lehčí, není z došlých zpráv zřejmo.

Drobnosti, Kvas, ročník XIX, číslo 2, 1891

Ku zdražení plzeňského piva

U příležitosti jednání ve příčině zdražení piva podávají „Plz. LP mimo jiné tyto podrobnosti:
Čas všechno mění, i cenu plzeňského piva.

Burgerliches Brauhaus in Pilsen "Pilsen Urquell" RU orlice
Burgerliches Brauhaus in Pilsen “Pilsen Urquell” RU orlice

Roku 1852 ustanovena cena plzeňského piva na 7 kr. stříbra za máz1)Máz je stará objemová jednotka. … respektive vídeňský máz, s objemem 1,415 litru; moravský máz s objemem 1,07 litru; máz se dělil na 2 holby a 4 žejdlíky, r. 1855 stoupla již na 10 kr., sklesla v témže roce na 8 kr. a v roce 1856 na 6 kr. V říjnu tohoto poslednějšího roku zvýšena opět na 8 kr., což však vzbudilo mezi pijáky pohoršení, načež snížena opět na 7 kr. (29. listo­padu 1856). Dne 3. června 1861 obnášela cena mázu již 20 kr. nových a v říjnu téhož roku snížena na 15 kr. Dne 2. června 1862 zdraženo pivo to opět o 3 kr. (18 kr. za máz), v roce 1865 však opět sklesla cena jeho na 15 kr. Později zvýšena na 18 kr. a 1. pro­since 1870 opětně snížena na 16 kr., ve které výši s malými jen občasnými výjimkami setrvala.

V prvním svém roce (1842—1843) vyrobil pivovar 6200 věder, v roce 1851—1852 obnášela již výroba 21.312 věder.
Roku 1863 —1864 dosáhla výroba již výše 100.032 věder a od té doby se více než zčtvernásobila. Letošního roku podnikl pivovar velkolepé rozšíření spilek, sklepů, varen a strojního zařízení na výrobu ledu, tak že v příští kampani bude moci vyrobiti již asi o 150.000 hektolitrů piva více než dosud.

Prazdroj 12° z Měštanského pivovaru v Plzni Oldřich Bibrlik Kladno
Prazdroj 12° z Měštanského pivovaru v Plzni Oldřich Bibrlik Kladno

Drobnosti, Kvas, ročník XIX, číslo 2, 1891

Poznámky pod čarou   [ + ]

1. Máz je stará objemová jednotka. … respektive vídeňský máz, s objemem 1,415 litru; moravský máz s objemem 1,07 litru; máz se dělil na 2 holby a 4 žejdlíky

Největší piják na světě

Největší piják na světě. V jednom z prosin­cových čísel „Novo-Yorkského obchodního listu” dočí­táme se následující zajímavé zprávy: „Největším pijákem naší doby honosí se městečko Oleau v Státu Novo-Yorkském, resp. tamní pivovar v osobě chasníka Johna Moxe, mezi sousedstvem spíše pod jménem „Holý Moses” známého. Obvyklé množství piva, jež denně vypije a při čemž v pořádku pracuje, obnáší 275 sklenic, z nichž 100 vypije mezi prací, ostatní ponechá si na dobu odpočinku. Chutná-li mu zvláště dobře a byla-li várka zvlášť podařena, dotáhne to na 350 sklenic “
To vše je v pořádku, jen bychom rádi věděli, a o tom se jmenovaný list nezmiňuje, je-li také „ke stravě” a mnoho-li má platu. V Americe jest všecko možné!

Drobnosti, Kvas, ročník XIX, číslo 2, 1891

 

Bavorské pivo na Rusi

Mnichovské družstvo tamních sládků a kapitalistů snaží se vytlačiti z Ruska výrobu světlých druhů piva (dosud bogemskoje a věnskoje) svými druhy, zejména tmavými tak zvanými bavorskými. Zakoupivše především rozsáhlé pozemky v Kyjevě a Oděse, míní tito pánové budoucího jara počíti se stavbou dvou velkých pivovarů a později míní tak učiniti i v jiných větších městech, zejména v středu Ruska, ant v pohraničných guberniích dle platných zákonů nemají Němci k tomu práva. Uskutečněním těchto německých průmyslových pod­niků utrpí nynější závody nemálo hlavně ale cítiti to budou tamní naši sládci krajané, kteří z ponenáhla již nyní k vůli zavádění „bavorského” piva na Rusi více a více Němci se nahražují.

Drobnosti, Kvas, ročník XIX, číslo 2, 1891

Nařízení, týkající se výroby a prodeje piva v Itálii

Z nařízení císařského zdravotního úřadu, týkajících se zdravotních opatření, pokud se týče potravin a nápojů, vyjímáme následující:
ku výrobě piva smí se upotřebiti pouze sladu z ječmene neb jiných druhů obilí, chmele a kvasnic. Ku čeření piva smějí se upotřebiti prostředky pouze mechanicky účinkující anebo neškodné látky, jako třísky bukové neb dubové, lískové, gelatiny, kamence, fosforečnanu
vápenatého atd. Přísada cizích látek (jako salicylky, kyseliny borové, glycerinu atd.) k pivu za účelem konservování jeho aneb k jiným účelům, se zapovídá.
Prodej piva, jež nakysnutím, zakalením atd. znatelně jest změněno neb porušeno, se zapovídá. Pivo smí se dovážeti pouze v nádobách dřevěných neb z tma­vého skla, ne však olovnatého aneb jiného materiálu, jež se v pivu rozpouští.

Pokud se týče výčepu,
musí býti roury tlakostrojů zhotoveny bud z čistého cínu neb skla, ne však olovnatého. Vzduch musí čerpán býti z volného prostoru.

Drobnosti, Kvas, ročník XIX, číslo 2, 1891

Související obrázky:

Německé a dánské pivo v Athénách

Ze zprávy německého konsula v Athénách dozvídáme se, že dovoz dříve tak oblíbených piv rakouských do Athén v poslední době značně klesl. Nalézající se v Athénách v činnosti dva velké pivovary co do výroby značně stouply. Oblíbena jsou piva mni­chovská a jiná německá, kteráž dopravují se nyní v lahvích se vzlášt ozdobnými etiketami, na což prý Atheňané nemálo trpí. Nový konkurent piv něme­ckých objevil se v pivu dánském, kteréž v krátkosti zjednalo si obliby a značného rozšíření. Slad do­ váží se až dosud výhradně z Rakouska.

Drobnosti, Kvas, ročník XIX, číslo 2, 1891

Zdali pitím piva přibývá člověku na váze ?

Rozluštění otázky této vzala sobě před nedávném jistá společnost buršů v Kielu za úkol. Přítomní rozdělili se na dva tábory, z nichž každý zvolil „medium”, jemuž uloženo, vypití 10 půllitrů piva a nehnouti se z místa. Ihned přinášeny půllitry a media dala se do „práce”. Přívrženci prvého media tvrdili, že požití 5ti litrů způsobí zvětšení váhy o více jak 4 libry, kdežto přátelé druhého „media” dokazovali, že následkem rozkladu v těle takový přírůstek nemůže povstati. Vítězství dobyl tábor prvý. Porov­náním váhy těla před vypitím 10ti sklenic s vahou
těla po jich vypití shledalo se, že přibylo’na váze 5 1/2 libry.

Drobnosti, Kvas, ročník XIX, číslo 2, 1891