Slušně zařízený pivovar

Slušně zařízený pivovar na 20 hl varu pronajme se na 6 let a sice: první rok obdrží nájemce pivovar bezplatně, pouze odvede veškeré mláto, další léta bude platiti ročně 200 zl. nájmu, z každé várky 5 zl. a polovic mláta, ročně 20 hl piva pro deputát.
Zájezdní hostinec s 25 měrami pozemků, roční nájem 550 zl. Kde sdělí Arnošt Babka, sládek v Křeseticích u Kutné Hory.

Inzerty,
Kvas, ročník XIX, číslo 2, 1891

Arnošt Babka, sládek v Křeseticích u Kutné Hory
Inzerce na pronájem pivovaru

Hledá místo

 

Hledá místo zkušený sládek, ženatý, bezdětný. Přijme slušné přední místo v kterémkoli pivovaru českém.
Laskavé nabídky pod chiffrou „K. P. 20“přijme a dodá administrace „Kvasu“

Inserty

Kvas, ročník XIX, číslo 2, 1891

Zkušený sládek hledá místo
Zkušený sládek hledá místo

Neštěstí při požahování sudů v akciovém pivovaře v Plzni

Neštěstí, jakáž přihodila se loňského roku při požahování zejména v akciovém pivovaře v Plzni a ve Freiberku v Sasku, způsobila, že v poslední době otázka požahování sudů opět oživla a tím k důležitému předmětu tomuto obrácena pozornost kruhů odborných. Že pronesené v záležitosti této náhledy jednotlivců, čerpané z praktického života, v mnohém se různí, ano dokonce sobě i odporují, lze snadno pochopiti a dá se omluviti zejména nedostatečnou znalostí na­uky o plynech.

Požahování ležáckého sudu
Požahování ležáckého sudu

   Vážený přítel náš, pan Hanuš Jirsík, sládek v Eggenbergu, píše nám o věci té následovně.
Především dovoluji si tvrditi, že jen trestuhodné zanedbávání nejen nutné, nýbrž každé opatrnosti může způsobiti neštěstí při požahování sudů a bývá to v nejvíce přípa­dech tak zvaný „usuelní” způsob práce, t. j. že necháme bednáře požahovati bez do­hlídky, prováděti práci, která nejrozmanitěj­ších úrazů jest podmínkou.
   Dělníci tito ne snad z nevědomosti, nýbrž v bezmezné lehkomyslnosti zkázu sami přivodíce, vydávají nejen vlastní život největ­šímu nebezpečí, nýbrž vrhají také na pivovar velikou zodpovědnost. A takovým zlořádům nemělo by se zabrániti ?

Přední dělník, kterýž má nad vykoná­váním práce s železnou vytrvalostí a bez­ ohlednou přísností bdíti, jest vždy vinníkem předpokládaje, že vzdor domnělé spolehli­vosti k opatrnosti dá se nabádati. Nevím se pamatovati, abych byl někdy slyšel, že při roztavování staré smůly v sudech, tedy při práci nejdůležitější, ať si tato dála se již přímým ohněm anebo pomocí stroje, přihodilo se neštěstí, že někdo přišel k úrazu,
a stal-li se přece kdy pád takový, pak za­ jisté byla příčinou toho neznalost práce.
   Pouze ničemným, přenáhleným vypalováním špuntovnic a čepů žhavými žehadly může způ­sobeno byli neštěstí a to zajisté dle mého náhledu dostačí, aby k dozoru vybírány byly síly zkušené, spolehlivé.
Stane-li se nějaký úraz v malém závodě, kde nuceni jsme pracovati se slabými aneb docela nevyškolenými silami, pak spíše lze neopatrnost prominouti; avšak ve velkých závodech, kde jsou zkušení a dobře placení přední dělníci a síly pracovní rozděleny, nemělo by se takové neštěstí s tak krutými následky, jako jsme se v poslední době do­četli, nikdy přihoditi. A čím bylo neštěstí zaviněno ?
   Tím, že krátce po roztavení staré smůly v sudě ležáckém hleděno vypáliti otvor špuntovnice, neboť k úplnému provedení tohoto obmýšleného výkonu nemůže ani do­jiti, jelikož přiblížení se rozžhaveného žehadla k otvoru špuntovnice má již také v zápětí zapálení nashromážděných v sudě plynů a horkých par smolných a v nejvíce případech bývá také příčinou explose.

Takovým nehodám lze zajisté snadno zabrániti, třeba jednoduše vypalování špun­tovnic a čepovnic čerstvě požahnutých sudů ponechali na druhý den!
   Takové nehody přispívají velice k udr­žení beztoho silně již zakořenělé nedůvěry k strojům požahovacím, a přece jest požaho­vání sudů ležáckých pomocí dobrého stroje způsobem jedině racionelným a ne nebez­pečným.
Pracuji již po 3 roky požahovačkou, jejíž konstrukce nemohla býti jednodušší, a jsem s výsledky úplně spokojen, neboť spotřebujeme při rozsahu našeho obchodu pouze 300 až 400 kilo smůly oproti 10.000 až 15.000 kilo v době dřívější.

Ke konci budiž mi dovoleno, popsati blíže explosi ve smyslu případu předem uvedeného. Zapálením způsobená explose jest náhlé shoření plynů a smolných par, jež se silnou rozpínavostí splodin spalování jest spojeno.
     Hořlavé plyny samy o sobě nejsou rovněž tak s to, způsobiti explosi, jako atmosférický vzduch, má-li povstati explose, jest potřebí přítomnosti obou. Směs obou a zapálení její způsobuje za příznivých poměrů náhlé spalo­vání, jež rozšíří se bleskorychle na celý prostor sudový, tak že vyvine se veliké množství tepla, čímž povstává silný tlak plynovitých splodin spalování na uzavírající je stěny.
   Dle toho, v jakém poměru jest smíchán vzduch s hořlavými plyny, může povstati buď jen praskot aneb explose; první z nich jest to, co dráždí nerozum k svévolnosti a bývá příčinou neštěstí, a poněvadž právě svévolnost sama o sobě jest tou příčinou, nutno ji překaziti a k tomu nejvhodnějším a nejjednodušším prostředkem jest co nejpřísnější a vůbec bezohledný dozor nad chasou.

   K témuž předmětu dochází nás následující dopis, jehož obsah ponecháváme zodpovědnosti pana pisatele:
V posledním čísle „Pivovarských listů“ nalézá se článek o „explosi při požahování sudů“ ve kterém obsaženy jsou mnohé nové zásady a náhledy zasluhující důkladnějšího uvážení.
   Tak praví pan pisatel, že prý se mísí vzduch se smolnými parami a plyny a ku vzplanutí této smíšeniny jest prý potřebí 500—700° tepla.
To zajisté chce onen pán dát dříve do­tyčný sud do žáru, aby plyny na takový
stupeň ohřál a pak teprve je rozpáleným železem chce zapálit!
Vůbec odstavec jednající o „míchání“ plynů s atmosférickým vzduchem nejde nám dobře do hlavy, neboť máme za to, že při 500—700° tepla by se asi dužiny sudů rychlé poroučely !
   Theorie o procentovém míchání vzduchu s plyny zdá se nám příliš učenou a při tom velmi nepraktickou, poněvadž dovolené per­centuální přivádění vzduchu ve skutečnosti provésti se nedá a také zapotřebí není, ze skutečnosti víme jenom tolik, že dostatečný a mocný proud atmosférického vzduchu ještě žádnou explosi hořlavých plynů v sudech nezpůsobil!
   Pojednání o účincích strojů koksových neobsahuje rovněž správné vývody, tak na př. se uhlovodíky a kysličník uhelnatý přivádějí proudem vzduchu do sudu jen ten­kráte, když koks v kamnech ještě zúplna rozpálen není, jakmile ale celá vrstva koksová jest rozžhavena, nemohou žádné hořlavé plyny v takovém množství proud vzduchu nasytiti, aby se v sudu vzníti a explodovali mohly.
   Konstrukce strojů požahovacích, které nám jsou známy, jsou vesměs tak zařízeny, že dmychadlo stroje za 1 minutu 30—80 hl vzduchu kamny prožene. Při tomto mocném proudu vzduchovémnení explose možná.

Že sestrojil Albert Grossmann požahovací přístroj, jest pravda, ale ne tak, jak jej pan pisatel popisuje.
   Grossmann má požahovačku koksovku, a ne rourovou. Vůbec činí celý ten článek na nás dojem, jakoby pan pisatel všechny osvědčené a
uznané druhy jiné zatracoval a jen systém Kostanjovcův, který jest tentýž jako všechny dosavadní, odporoučel.
Náš náhled z prakse jest ten, že při požahování strojem nikdy žádný výbuch nastati nemůže, přivádí-li se do sudu mocný proud čistého vzduchu ať již způsobem při­rozeným neb umělým, což jedno jest. V jednom odstavci souhlasíme však s p. pisatelem, totiž v tom, že požahování ležáckýeh sudů dvířkami beze stroje velmi jest nebez­pečné a mělo by se se strany pánů sládků docela zakázati!

Přesné zachovávání před­pisů chrání pracovní síly v závodě našem před jakoukoli nehodou.
H. . .
Kvas, ročník XIX, číslo 2, 1891

Pravidla při požahování budou v příštím příspěvku a najdete je v rubrice “Bednářství”

Související obrázky:

Zprávy osobní 1. ledna 1891

Pan Eduard Kruzner, řiditel pivovaru „u Štajgrů”v Praze, resignoval na své místo. Pan Antonín Nolč, sládek pivovaru anglické společnosti „u Štajgrů” v Praze, jmenován řídícím téhož závodu.

Pan Jan Tesař, dříve sládek v Moskvě, stal se sládkem v Zaczernie v Haliči.

Pan Jan Levý, podstarší panského pivovaru v Březnici, jmenován tamtéž sládkem.

Pan František Tvrdek, sládek ve Vel. Lukách, stal se sládkem závodu Waisbordova v Simferopoli v Rusku.

Pan Bohdan Jelínek stal se podstarším a pan J. Neumannnad sladovním v Německém Brodě.

Pan František Havlík stal se podstarším v Starých Benátkách.

Pan František Kuglerstal se stal podstarším v Zaczernii.

Pan Josef Hilscherstal se sladmistrem v sladovně v Uherském Hradišti.

Pan Jan Kašpar, dříve sládek hrab. Harracha v Stěžerách, najal pivovar pravovárečného měšťanstva v Dobrušce.

Pan Václav Strnad, sládek v Čáslavi, koupil od p. M. Bacíka v zemských deskách zapsaný statek s pivovarem v Střížkové u Benešova.

Zprávy osobní, Kvas ročník XIX, číslo 1, 1. ledna 1891

Várky z klatovského chmele

Před rokem zmínil jsem se v „Kvasu, o první várce ku kteréž použito chmele klatovského z roku 1889.
Piva byla všeobecně chválena. Pobádal jsem ku správnému pěstování chmele v krajích, kde dříve znamenité chmelnice bývaly. V letošní kampani a sice dne 14. prosince 1890 použil jsem ku várce 72 hektol. 11,5° sacch. mladiny opětně „klatovského“ chmele,vypěstovaného panem Jos. Mayerem, na podnět řiditele hospodářské školy, p. R. Treybala. Jako roku loňského byl jsem s chmelem klatovským i letos úplně spokojen. Chmel vyniká jemností, velice příjemným aroma a co se zjevů při pracích ve varně jakož i vydatnosti týče, rovná se nejlepšímu zboží žateckého červeňáku. Mladina řádně povařena, zčeřila se na stokách chladicích jak “havran“, kvašení bylo úplné normální, krásná chuť a vůně mladého piva jest jemně příjemná doufám, ano mohu již předem ujistiti, že piva z této várky bude rovněž znamenité!

Chmel, jejž jsem koupil a upotřebil, byl dán k prozkoumání technickému lučebníku, panu F. Kunratovi v Plzni, který podává následujíc zprávu:

„Vzorek letošního chmele z chmelnice pana stavitele Majera v Klatovech, zaslán mně byl p. řed. Rud. Treybalem ku podrobnému a chemickému rozboru, a maje za to, že výsledek tež zajisté přispěje k tomu, aby se pěstování jeho v krajích pošumavských větší péče a píle věnovala, než dosud se dálo, uveřejňuji rozbor tento ku prospěchu českého hospodářství, jemuž má být pobídkou skvělý výsledek pokusné chmelnice při škole hospodářské v Klatovech, a chmelnice stavitele p. Jos. Majera a dále proto, že výsledky též budou i širší kruhy pivovarnické zajímati.

Hlávky jsou uzavřené, podlouhlé, zašpičatělé, na stopce 1 mm tlusté, průměrné 30 mm dlouhé

Velikost hlávek obnáší průměrné 30—35 mm. Barva jich jest světle žlutozelená. Jen nepatrný podíl hlávek jevil okraje listenů načervenalý.

Výsledek mechanického rozboru byl tento :

Stopky  5,34 %
lodyžné listy I,92 %
vřetena 6,80 %
plod 0,81 %
listen 80,32 %
moučka 4,81 %
Rozbor chemický podal tento výsledek:
Vláha a ztráta sušením I0,20 %
Podíl rozpustný v étheru ….I5,90 %
Podíl rozpustný v líhu 33,46 %
Lupulinu étherem extrahovaného 9,06 %
v tom je slupek 2,32%
a lupinu 6,74%
lupulinu mech. získáného 4.81 %
úhrnem lupulinu 11, 55%

Výsledky získané řadí chmel tento mezi naše nejlepší chmele české — rakovnické i žatecké a jest patrno, že půda klatovská jest taková, aby v ní s prospěchem i ve velikém mohl býti pěstován. Leží nyní jedině na rolnictvu pošumavském tohoto odvětví se chopiti, a nepochybujem, že práce bude provázena zdarem a hmotným výtěžkem.

Dle statistických dát pěstuje se chmele sice nad spotřebu, však tuším, že by nebylo na škodu, pěstovati chmel i tam, kde výbornou jakostí se vyznamenává a přestati tam, kde jen druhy podřízenější ano úplné hrubé práci a namáhání hospodáře odměňují.

Ohražuji se proti domněnce, že bych pro Klatovsko snad z nějaké ziskuchtivosti psal: chraniž bůh! Mám dosti na tom, že každý šenkýř nyní chce býti dodavatelem ječmene — potom bylo by to zlo u nás rozhodně ještě horší. Avšak skutečně dobré zboží dá se vždy dobře upotřebiti. Klatovy mají půdu ku pěstování dobrého chmele, avšak majitelé pozemků nemají, jak se zdá, vůle, k důležitému i výnosnému

podniku hospodářskému přiložiti pilné, přičinlivé ruky. Zdá se mi to i z okolnosti, že ku várce 14. prosince m. r. ustanovené, na uctivé pozvání závod náš navštíviti a přesvědčiti se očividně o upotřebení vypěstovaného chmele, ač přítomnost svou přislíbili, vyjma prvního dodavatele „klatovského chmele”, p. Majera, nedostavil se ani jediný, čehož jen lituji! Těžko k dobru nutit, kdyby takové polohy, půdy atd. měli naši spolubratři němečtí, jsem jist, že zakrátký čas jinak by krajina vypadala. Ovšem bez práce, bez základu hmotného chmel neporoste, aniž dá užitku. Něco za něco, nic zanic!

Pivo vyleželé podá opětného důkazu, že při racionelném a rozumném chmelaření půda klatovská tak jest mocna ploditi chmel výtečné jakosti, jako půda žatecká a rakovnická a rozhodně lepší než ouštěcká. Posečkejme !

Frant. Felix,
sládek v Koutech.

Potíže s dokládáním ledu, zřícení Karlova mostu

V Praze, 29. prosince 1890.
(Přehled povětrnosti jednotlivých měsíců f. 1890.)
V lednu bylo počasí většinou teplé, tak že sládci a hostinští s dokládáním ledu měli dosti velké potíže; teploměr totiž po celé druhé dvě třetiny měsíce ne­klesl ani pod bod mrazu. Rovněž i sněhu byl nedo­statek, tak že panovaly obavy ohledně zdaru osení.
V únoru střídaly se pršky s mrazíky, jichž použito na dokládání ledu. V druhé polovici mrzlo až do konce měsíce, ovšem byla však půda sněhu prosta.
V mě­síci březnu po několika mrazech dostavila se jarní povětrnost, kteráž potrvala až do konce, tak že s pra­cemi polními pospícháno o překot.
Březnová pově­trnost potrvala i v dubnu,což bylo vzrůstu rostlin­stva velice na prospěch.
V květnu bylo počasí rostlinstvu a vůbec osení velice příznivo, jsouc větši­nou teplé a provázeno častými dešti.
V červnu dostavily se za teplé povětrnosti vydatné deště, jež potrvaly s malými přestávkami až skorém do konce července, tak že hospodářové nedůvěřivé hleděli bu­doucnosti vstříc.
Počasí červnové nezměnilo se ani v červenci, tak že obilí, zvláště v těžších půdách, silně počalo lehati, ano nastávaly obavy, aby nepo­čalo na stojatě hniti. Podobné stezky jako u hospo­dářů ozývaly se i v kruzích sládkovských. Nejen že okazovaly se špatné vyhlídky na jakost ječmene, ale nejlepší dva měsíce, doba výletů atd., kdy výčep na­bývá obyčejně větších rozměrů, byly ty tam.
V mě­síci srpnu— v době sklizně — dostavily se zejména na Moravě silné lijáky s krupobitím, jež sklizni ve­lice byly na újmu. Podobně bylo i v Čechách, jen že v míře poněkud menší.
V prvních dnech měsíce září nastaly také v Čechách ohromné lijáky, jež v několika dnech způsobily na miliony škod a sřícení věkopamátného mostu Karlova. V druhé polovici počasí se vyjasnilo, tak že bylo možno aspoň se sklizní chmele pokračovati.
V první polovici října byla povětrnost polním pracím dosti příznivá a obilí v lehčích půdách počalo pěkně vzcházeti. V druhé polovici dostavily se již mrazíky, jež byly sklizni bramborů a řepy nemálo na závadu.
V první polo­vici listopadu povětrnost opět se oteplila, 22. dostavil se však prudký liják, následkem jehož nastala nová povodeň, kteráž, kdyby byl neuhodil mráz, ještě horších mohla způsobiti škod povodně první.
Na po­čátku prosince opět značně se oteplilo, tak že za­mrznuvší ku konci listopadu řeky následkem roz­tálého sněhu zvedly své ledové pokrývky a led moc­ným proudem razil sobě cestu přes ochranné hráze. Však již druhý den na to dostavil se silný mráz, následkem čehož voda značně opadla a led zůstal na mělčinách vězeti.
Co tyto řádky píšeme, vykazuje teploměr až 10° R. pod nulou, kteráž teplota s malými změ­nami panovala po celé vánoce.
Nakládání ledu v Praze i po venkově jest v plném proudu. Na části Vltavy, kterouž spravuje obec pražská ve vlastní režii, prodává se povoz ledu sládkům (pro pivovary) po 90 kr., hostinským po 1 zl. Led jest čistý, krásný a nejlepší síly.

Pobořený Karlův most
Pobořený Karlův most